Po roce se pražské Centrum moderního umění DOX opět zaplnilo pedagogy a lidmi z neziskových organizací, kteří se věnují práci s dětmi a mládeží. Důvodem byla tradiční konference Úspěch pro každého žáka, která láká inspirativní atmosférou a hlavně vynikajícími přednáškami.
Jako každoročně spojovala konferenci jedna nosná myšlenka. Letos se všechny příspěvky nesly v duchu motta: Co (ne)víme o člověku. Vedle psychologických a sociologických vystoupení se tentokrát účastníci dočkali i tančení s Marií Kinsky z Centra choreografického rozvoje SE.S.TA nebo neformálního setkání s velmi alternativním (nejenom) umělcem, kterého veřejnost zná pod jménem Epos 257. Byla to zkrátka taková pestrá mozaika oborů, které mají při práci s dětmi a mladými lidmi svůj význam a jejichž znalosti pomáhají pedagogům připravovat pro své svěřence výuku, která je nebude nudit a připraví je na život v současném světě. A takovou mozaikou je i tato strana, kterou můžete brát jako inspiraci, ale také jako pozvánku na další ročník. Jednotlivé příspěvky si lze v příštích týdnech poslechnout a zhlédnout na www.ucimekvalitne.cz.
Nejdůležitější jsou ty zdánlivě jednoduché věci
Krásná a vznešená slova mají dozajista svou váhu, ale v denní praxi se vždycky ukáže, že ověřené pravdy mají cenu. Pár takových „zlatých“ pravidel připomněla ve svém vystoupení Hana Košťálová z nadace Pomáháme školám k úspěchu.
- Děti chodí do školy proto, aby se učily.
- Ve škole se děti učí pečovat o svět, za který v budoucnu převezmou odpovědnost.
- Pro žákovo úspěšné učení je klíčový dopad toho, jak pracuje učitel.
- Učitel denně řeší výzvy spojené s rozmanitými potřebami svých svěřenců. Na mnohé není připraven, přesto na ně musí reagovat.
- Učitelé ale čelí i nápadům a požadavkům zvenčí.
- Nároční žáci jsou vlastně učiteli svého učitele.
- Učitelé potřebují profesní sebevzdělávání, k tomu jim pomáhají nejen děti ve třídě, ale také spolupracující kolegové a experti, kteří by ovšem měli nabízet takovou pomoc, jakou pedagogové skutečně potřebují.
Cesta k poznání začíná překvapením
Někdy se může zdát, že kolem českého školství je emocí víc než dost. Bohužel ne těch správných, protože ty pozitivní mají ve výuce nezastupitelné místo. Psychologové dobře vědí, že zážitky a vjemy, které jsou spojeny se silným emocionálním zážitkem, si pamatujeme na celý život, protože naše paměť začne v daný okamžik fungovat zcela jiným způsobem. V běžném životě se nám toto tvrzení většinou propojí s nějakým negativním prožitkem, ale silné emoce jsou přece i ty pozitivní a právě ony mají ve výuce své využití.
„Pro učení je základní emocí překvapení, byť se jedná o krátkodobé působení. Právě ono je vstupní bránou k dalším emocím. Překvapení není primárně ani negativní, ani pozitivní, i když má svými projevy nejblíže ke strachu. Hodně lidí proto nechce být překvapováno, protože neví, co se po chvíli překvapení bude dít. Jenže překvapení je vázané také na úžas a my se můžeme naučit nastavit sami sebe na spojení překvapení a úžasu. Obvykle se sice snažíme překvapení vyhnout, ale tak o něj přicházíme,“ tvrdí psycholog, kouč a odborník na neurovědu Radvan Bahbouch.
Překvapení podle něj patří i do školní výuky. Nejde pochopitelně o překvapení velká, ale o ta malá. Například ve chvíli, když klademe žákům otázky týkající se toho, co je chceme naučit, vyvoláváme v nich touhu po odpovědích, touhu po tom, aby si ověřili, zda správně odhadli požadovanou odpověď. Ostatně už slavný německý filozof a psychiatr Karl Jaspers zastával názor, že „žasnout znamená směřovat k poznání“.
Jak pracovat s různými osobnostními typy
Emocím se ve svém vystoupení věnovala i Šárka Míková ze společnosti Mea Gnosis. Ta se již dlouhá léta zabývá osobnostní typologií, kterou lze velmi dobře využít ve školní výuce, protože učí, jak s jednotlivými osobnostními typy pracovat, jaký přístup zvolit, jaké emoce nabídnout.
„Určitá část našeho mozku je daná a od ní se odvíjejí vrozené příčiny rozdílů mezi jednotlivými lidmi. Ty pak můžeme shrnout do čtyř typů, které odlišným způsobem přijímají informace, vyhodnocují situace a rozhodují se,“ říká Š. Míková.
Příjem informací:
- Vnímání bezprostřední reality: tito lidé mají vlohy pro rychlé reakce na změny, jsou dobří improvizátoři.
- Na základě minulé zkušenosti: jedinci, kteří se drží pokynů, potřebují stabilitu a například ve škole rádi pracují formou osvědčených postupů.
- Brainstorming možností: lidé toužící po rozmanitosti, rychle pracují s novými informacemi a vymýšlejí vlastní kreativní postupy.
- Vlastní interpretace a vhledy: jedinci, kteří mají silnou potřebu komplexnosti a hledání skrytých významů. Jsou orientováni na předvídání budoucnosti a velmi dobře zevšeobecňují.
Rozhodování se:
- Na základě vnější logiky: osobnosti s nadáním pro plánování a organizování, musí mít věci dokončeny, učí se pomocí výsledků a pravidel.
- Na základě vnitřní logiky: jedinci, kteří se neustále snaží přicházet věcem na kloub a pochopit souvislosti.
- Na základě vnějších hodnot: lidé toužící po tom, co je hezké, co se líbí, chtějí dobré vztahy a to, aby je všichni měli rádi.
- Na základě vnitřních hodnot: osoby toužící po vnitřní harmonii, mají od dětství silný smysl pro rozeznávání dobra a zla i schopnost empatie.
Během výuky nejde jenom o to, do jaké typové skupiny patří žáci, ale i učitel sám by se měl pokusit zařadit se, protože tak lépe pochopí, z jakého pohledu hodnotí děti, které má ve třídě. Ovšem i u této typologie platí, že nikdo není například „čistý vnitřní logik“, ale vždy některý typ převládá a je doplněn rysy z dalších skupin.
Může učitel naučit své žáky rozlišovat dobro a zlo?
Leckterý učitel si občas klade otázku, zda má nejen schopnost a možnost vštípit žákům znalosti, ale také schopnost rozlišovat dobro a zlo a schopnost chovat se jako slušný a dobrý člověk. Ostatně to, co si myslíme o druhých, se promítá nejen do výuky, ale i do všech společenských věd. Touto otázkou se zabývá filozofie od pravěku. Některé filozofické školy tvrdí, že dobrým se člověk rodí, jiné zase, že se rodí jako bytost ve své podstatě zlá, další sází na silný vliv výchovy nebo naopak na přirozenost, kdy nemáme děti nijak ovlivňovat.
Naštěstí máme mezi našimi velikány Jana Amose Komenského, jehož význam připomněl Jan Hábl z Katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové. Komenský byl nejen hluboce věřící člověk, ale také realista, který kázal, že člověk je sice nejvznešenější bytostí, ale někdy u něj vítězí i ďábel. Proto by výchova měla směřovat k ukáznění a humanizaci žáka i tomu, aby se naučil poznávat a přiznávat chybu.
Romana SLANINOVÁ