Slavnostní zahájení školního roku bývá již tradičně spojeno s návštěvami ministrů, politických představitelů a řady nejrůznějších funkcionářů ve školách. Je to tradice, se kterou všichni již zcela automaticky počítají a snaží se ji dodržovat, protože i na ně je při těchto návštěvách více vidět a oni se tak i vhodně připomenou. Žáky a učitele pozdraví, něco popřejí a mnohdy i něco slíbí. Zahájení školního roku v některé škole bývá již tradičně přítomen i prezident.
Letos byl prezident na zahájení školního roku v základní škole v Třinci. A žákům popřál zvědavost jako schopnost ptát se a jako krásnou vlastnost, bez níž by neexistovaly žádné objevy ani žádní objevitelé. Nevím, nakolik si přitom přál, aby žákům ve škole jejich zvědavost vydržela i v dospělosti. Právě institucemi totiž nemusí být vždy vítaná, mnohdy je i výrazně nepříjemná a může být spouštěčem četných nepříjemností. O tom, jak nepříjemná může být ale již prostá dětská zvědavost s neustálým opakováním „proč?“ něco věděl už spisovatel Hašek. Jinak by nemohl napsat povídku o tom, jak strýček tak nesnášel stálé opakování této dětské otázky, až svého synovečka zavedl na opuštěné místo, tam ho zanechal a zdálky jen slyšel jeho hlásek „Strýčku, proč mě štípají brabenečkové?“.
Zatímco ve vědě a v řadě dalších oblastí je zvědavost opravdu silou vedoucí k pozitivním výsledkům a pokroku, v běžném občanském životě tomu tak už vždycky nebývá. Některá zvědavost je chápána jako plus, jiná je odmítána. Trochu to připomíná to, jak v letech totality byla vnímána kritika. Tak zvaná konstruktivní kritika byla vyžadována a oceňována, odmítaná však byla jakákoliv kritika, která byla anebo mohla být nepříjemná.
Se zvědavostí jako určitou vlastností je to obdobné. Zatímco v letech totality se úřady a jejich představitelé s občany nijak nebavili, po listopadu, kdy se zvýšila obecná zvědavost, se to mělo změnit. Ale protože bylo zapotřebí stoupající zvědavost nějak omezit, vznikla funkce tiskových mluvčích, kteří tak získali monopol na komunikaci se zvědavci. A aby se vlk nažral a koza zůstala celá, vznikl i zákon o volném přístupu k informacím, s jehož dodržováním si však řada institucí nedělá větší problémy. Stále se vymýšlejí rafinované důvody, proč na určité otázky není možné odpovědět a zvědavost není uspokojena.
Prezidentovo přání školákům, svým způsobem jistě originální a ojedinělé, tak bylo spíše bezbřehé a zcela amorfní, než aby vyjadřovalo něco konkrétního. Ale tak už to zřejmě v politice bývá. Škola, rozdílně od politiky, ale doposud stále dává přednost spíše jasnosti a konkrétnosti.
František MORKES