Tlumočník nesmí nikdy panikařit

Renata Šilhánová je proděkanka pro vnější vztahy a odborná asistentka Ústavu moderních jazyků a literatury na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Především je ale soudem jmenovanou tlumočnicí, překladatelkou německého jazyka.
Proč jste se rozhodla studovat právě německý jazyk a literaturu?

Hlavně proto, že mi nešly technické nebo logické předměty jako matematika, fyzika, chemie. Naopak předměty humanitní mi byly od začátku blízké, především cizí jazyky. Povinná byla ruština, kterou jsem si zamilovala díky paní profesorce na gymnáziu, která nám ji přiblížila prostřednictvím klasiků ruské literatury. Jako další jazyk jsem si dobrovolně zvolila němčinu, a to především z praktického hlediska. Rodiče měli známé tehdy v západním Německu a já jsem toužila někdy se tam podívat, rozumět tamním lidem a prostě cestovat. Mou velkou motivací byl časopis Bravo, kterému jsem jako teenager samozřejmě chtěla rozumět, a romány E. M. Remarqua. Navíc v 80. a 90. letech měla němčina vedle ruštiny mnohem pevnější a významnější pozici než angličtina.
Jak dlouho se už věnujete překladu a tlumočení?

Po ukončení oboru germanistika a bohemistika jsem začala příležitostně překládat a tlumočit, nejprve pro známé a kamarády, poté pro firmy. V roce 1995 jsem složila zkoušku a stala se tlumočnicí německého jazyka, což znamená, že mohu provádět úřední či soudní překlady, které vyžadují tzv. kulaté razítko, a mohu být i jako tlumočník u soudu. Poté jsem působila ve firmách a měla na starosti komunikaci v němčině. Tady byla znalost němčiny velkou devízou, zvláště na Zlínsku, které bylo kolébkou zahraničního obchodu. Dnes mám tedy skoro osmadvacetiletou překladatelskou praxi.

A jaké byly vaše začátky?

Začátky byly úsměvné především s ohledem na tehdejší dostupné vybavení překladatele. Psací stroj mě stál hodně nervů, když jsem na konci stránky udělala chybu nebo chtěla odstavec přeformulovat, musela jsem vše vyhodit a začít znovu. Překlady jsem klientům předávala osobně pouze v tištěné podobě. Postupně přicházel modem, PC s MS DOS, později Windows, internet či již běžný laptop, můj nezbytný pomocník na cestách. Zpětně nedovedu pochopit, jak jsem v takových podmínkách vůbec mohla pracovat. V současné době si překladatel může s textem lehce pohrát, upravit ho v počítači, kopírovat opakující se pasáže, přeformulovat text, „vygooglovat“ si významy slov nebo použití slov v daném kontextu. Překlad lze poslat elektronicky, a navíc mám k dispozici software pro překladatele. Vše to, co je nyní samozřejmostí, bylo v mých začátcích naprosto nemyslitelné.

Jaké jsou předpoklady k tomu, stát se dobrým překladatelem či tlumočníkem?

Na prvním místě je mít blízko k cizím jazykům a mít „na ně hlavu“. Dnes není problém cestovat nebo navštěvovat jazykové kurzy. Oboje znalost cizího jazyka jistě podporuje. Dobrý překladatel samozřejmě musí ovládat cizí jazyk na vyšší úrovni než komunikační. Měl by být pečlivý a mít trpělivost, protože se bude potýkat i s obtížnými a rozsáhlými texty. Měl by upřednostňovat samostatnou a opravdu mravenčí práci s textem.
Naopak práce tlumočníka je vhodná pro člověka, který je společenský, má rád kontakt s lidmi a upřednostňuje ho před vysedáváním u počítače. Od tlumočníka se očekávají rychlé a pohotové reakce a chladná hlava v případech, kdy nemá vytvořené vhodné podmínky po svou práci. Nebo pokud se stane, že následkem vnějších vlivů nebo vlastní nepozornosti neporozumí textu, nesmí to na sobě dát znát.

Vždy mě zajímalo, co si počne tlumočník, když má okno nebo když jednoduše nerozumí.

V žádném případě nesmí zpanikařit. Musí prostě pokračovat, musí hovořit za každou cenu. V takovém případě se zřejmě nevyhne tomu, že něco i vynechá či zkrátí, důležité je, aby jeho výpověď dávala smysl. Musí se prostě chytnout a sledovat řeč dál. Většinou se hovoří ve větších celcích, takže to, co tlumočníkovi vypadlo, je možno pochopit později a obsah upřesnit. Někdy však dochází k opačným situacím, kdy řečník nedokončí myšlenku a je na tlumočníkovi, aby ji dokončil a dodržel tak daný obsah výpovědi. Důležitým článkem celého procesu je totiž především posluchač, který čeká, co ze sluchátek vyjde, a rozhodně ho neuspokojí, když tlumočník mlčí.
Na univerzitě jsem měla možnost si tlumočení krátce vyzkoušet a musím říct, že jsem se pořádně zapotila.

To určitě nejste sama. Pro toto povolání se člověk musí narodit. Velký náskok mají bilingvisté, tedy lidé ovládající od narození vedle mateřského i další cizí jazyk. Především simultánní tlumočení totiž klade na tlumočníka obrovské nároky. Nestačí pouze znalost jazyka, ale především schopnost stoprocentně vnímat poslouchaný text a zároveň tlumočit tak, aby byl jeho výstup srozumitelný, přesný a správný. U tohoto typu tlumočení je tlumočník navíc v tlumočnické kabině, takže nemá většinou vizuální kontakt ani s řečníkem, ani s posluchačem. Je to práce, která klade velké nároky na psychiku člověka.

U konsekutivního tlumočení není situace tak vypjatá, tlumočník čeká, až řečník dohovoří, takže se může soustředit pouze na poslech a následně pak na samotné tlumočení. Pokud něčemu nerozumí, může se dotázat, většinou má k dispozici i písemné materiály, má více prostoru a času na poznámky, pomáhá mu i vizuální kontakt. Oboje je ale jistě náročné, jak jste si sama mohla vyzkoušet vy i naši studenti v seminářích.

Takže dobrý překladatel nemusí vždy být dobrým tlumočníkem?

Přesně tak. Člověk může umět výborně několik cizích jazyků a může mít schopnost se tyto jazyky rychle učit, nemusí však být schopen tyto své znalosti předávat dál ve formě výstupů, jako je překlad, tlumočení či výuka jazyka. Pokud je někdo výborným překladatelem, který má svůj prostor a klid na práci, je obklopen slovníky, může významy dohledávat, především při překladu obtížných odborných textů, pak nutně nemusí být schopen na zavolání přijet třeba na konferenci, zasednout do kabiny a ihned, často bez přípravy tlumočit. Proto jsou klientům k dispozici jak lidé, kteří se věnují výhradně překladu, tzn. písemnému převodu jednoho jazyka do druhého, tak lidé, kterým sedavá práce nevyhovuje, kteří jsou akční a nemají čas se něčím zdržovat, vracet se k textům a podobně. Prostě odvedou svou práci a jdou dál. Tlumočník musí mít jistou dávku odvahy, extroverze a otevřenosti.
Stal se vám nějaký překladatelský či tlumočnický trapas?

Snad jen překlep v příjmení u důležitého dokumentu, kdy jsem musela ihned sednout za volant a jet to napravit, jinak by dotyčný pár nebyl oddán. To ale byla chyba spíš z nepozornosti, kdy mi Word správně napsané jméno sám přepsal.

Jako faux pas se možná dá označit situace, jíž jsem byla svědkem u soudu v Německu, kdy české firmě tlumočil starší Čech žijící přes dvacet let v Německu. Ten měl ale do profese tlumočníka hodně daleko. Byl to právě příklad toho, že ač člověk hovoří výborně daným jazykem, nemusí notně umět tlumočit. Nejen že částečně mlčel, což je nepřípustné, ale tlumočil jen někdy, asi když zrovna rozuměl. Jeho projev byl tak nesrozumitelný, že zástupce české firmy neměl šanci porozumět, natož pak se vyjádřit. Soudkyně tuto situaci bohužel neřešila.

Na jaká další zajímavá místa jste se díky své profesi dostala?

Já jsem především překladatelka, ale určitě jsem se dostala na pár zajímavých míst v zahraničí, kam jsem měla možnost vyjet i jako tlumočnice s klientem. Nejedná se však o vzdálené exotické země, které máte asi na mysli, ale pouze o okolní státy, jako je Německo nebo Rakousko. Zajímavá určitě byla zkušenost z Bruselu, kam jsem se dostala ne jako tlumočník, ale spíše jako návštěvník a pozorovatel jednání EU, kdy jsme jako překladatelé a tlumočníci měli možnost přímo se seznámit s praxí tlumočení pro EU.
Jak rozeznáte kvalitní překlad od nekvalitního, amatérského?

Klíčová je srozumitelnost cílového textu. Dále pak dobrá gramatická struktura, zachování formátování textu, ale především přesnost a dodržení významu slov a celé výpovědi. Kvalitu překladu nejlépe asi ohodnotí jeho příjemce, a to jak co do obsahu, tak i správnosti a srozumitelnosti.

Musím však ještě doplnit, že aby mohl překladatel pracovat kvalitně, musí do rukou dostat kvalitní a správně formulovaný výchozí text. Často se překladateli stává, že výchozímu textu nerozumí. Jak by potom mohl takový text kvalitně přeložit? To zkrátka nejde a překladatel by se o to neměl ani pokoušet. Aby byl překlad kvalitní, musí se překladatelé, ale i tlumočníci nepřetržitě vzdělávat a seznamovat s novými obory. Musí mít všeobecný přehled, znalost dalších světových jazyků a v neposlední řadě i schopnost držet krok s novými technologiemi, programy a komunikačními kanály.
Jak se snažíte udržet krok s trendy a vývojem jazyka na svém pracovišti ve Zlíně?

Naši studenti musí v rámci studia oboru anglický jazyk pro manažerskou praxi nebo německý jazyk pro manažerskou praxi absolvovat jednak přednášku k translatologii, tak praktické překladatelské semináře či seminář Tlumočení. V rámci přednášky se snažíme seznámit studenty jak se samotnou vědou translatologií, tak i s moderními trendy a postupy v tlumočnické či překladatelské praxi.
Já i mí kolegové tyto nové směry bedlivě sledujeme. V rámci seminářů pak studenti mají možnost pracovat s nástroji počítačově podporovaného překladu, konkrétně s nejnovější verzí programu SDL TRADOS, který patří k nejvíce používaným programům překladateli i překladatelskými agenturami. Naši studenti mají díky modernímu vybavení multimediální specializované učebny a tlumočnické kabiny možnost si práci tlumočníka vyzkoušet na vlastní kůži.

Samozřejmě se s nejnovějšími trendy v oblasti překladů a tlumočení snažíme držet krok především my, vyučující, a to prostřednictvím profesních sdružení tlumočníků a překladatelů, která nás pravidelně informují o novinkách v branži, nebo přednáškami a workshopy odborníků z praxe.
Kdybyste si mohla vybírat, co budete překládat, co by to bylo?

Já jsem prakticky orientovaný člověk, proto i na fakultě učím praktické předměty, jako je odborný jazyk (obchodní němčina), německá obchodní korespondence nebo právě překladatelský seminář. V této souvislosti mi nejmenší problém dělají překlady textů spadajících do sféry podnikání, ekonomiky či práva. To jsou tedy hlavně nejrůznější smlouvy, firemní písemnosti, dokumenty. Baví mě třeba i překládat webové stránky firem. Zajímavé jsou i texty z medicínského prostředí, kdy překládám lékařské zprávy a diagnózy. U takového překladu je často potřeba konzultovat s odborníkem – lékařem. Tady se člověk dozví velice zajímavé věci. Naopak krásnou literaturu či poezii bych přeložit snad ani neuměla.

Co vás nejvíce baví a dělá vám radost v běžném životě?

Určitě mé rodinné zázemí a trávení volného času nikoliv prací, ale čtením napínavých detektivních románů. Ráda chodím na procházky s mým čtyřnohým parťákem nebo prostě jen odpočívám. Když člověk často sedí u počítače, tak se těší i na fyzickou práci na zahradě nebo úklid. Velkou radost mi udělá i kladné hodnocení výuky mými studenty. Není nic lepšího, než když vidím, že to, co je naučím, opravdu používají v praxi.
Alexandra VOVČENKOVÁ
Foto: Martina BĚHŮNKOVÁ