V českých školách chybí stovky učitelů

Na začátku tohoto školního roku školy napříč celé České republiky pocítily významný nedostatek učitelů. O tomto problému hovoříme s Antonínem Jančaříkem z Pedagogické fakulty UK v Praze.

Školy v celé republice mají nedostatek učitelů. Kam se najednou ztratili?

Učitelé se nám neztrácejí. Tento problém má několik příčin. První z nich je generační obměna učitelů. Druhou příčinou je poměrně častý odchod učitelů mimo sféru školství nebo to, že mnoho absolventů pedagogických fakult ani do škol nenastoupí. Důvodem je nízké finanční ohodnocení učitelů. Hlavní příčinou současného nedostatku učitelů je počet dětí a z něj vyplývající počet tříd, které je nutné vzdělávat. Po roce 1993 došlo zhruba na 10 let k poklesu porodnosti. Od roku 2002 začal počet narozených dětí postupně stoupat, přičemž vrcholil mezi lety 2007 až 2010. Nyní děti z tohoto babyboomu dorazily do škol. V praxi to znamená, že například na prvním stupni základních škol máme nyní o cca 3 500 tříd více než v roce 2012/13. Potřebujeme tedy minimálně 3 500 nových učitelů, kteří budou v těchto třídách učit.

 

Kolik učitelů aktuálně školy potřebují a kolik jich budou potřebovat v nejbližší budoucnosti?

Odpovědět na tuto otázku není zcela snadné, protože nám scházejí některé údaje, na základě kterých bychom mohli provést analýzu. V letošním roce působí v základních školách takřka čtyři tisíce učitelů bez odpovídající kvalifikace. Dále zde máme celou řadu učitelů, kteří sice mají odpovídající kvalifikaci, ale učí jiné předměty, než pro jaké získali aprobaci. I když je to z pohledu kvalifikace v pořádku, asi všichni chápeme, že když například matematiku učí učitel s aprobací zeměpis – tělesná výchova, je něco špatně. Tolik k aktuálnímu stavu. Co se týká výhledu do budoucnosti, jsou střednědobé perspektivy ještě pesimističtější. Co tedy můžeme očekávat: Populační vlna se nyní začala přesouvat na druhý stupeň základních škol, na prvním stupni základních škol dojde k mírnému poklesu žáků, jejich počet však bude stále výrazně vyšší, než byl v roce 2012/13, a důchodovému věku se postupně blíží nejsilnější ročníky učitelů, za které není připravována náhrada.

Dle mého odhadu aktuálně na trhu práce chybí několik tisíc kvalifikovaných učitelů. V horizontu deseti let může tento počet výrazně vzrůst, a to někam k hranici dvaceti tisíc.

 

Stačí pedagogické fakulty vychovat učitele, kteří zaplní současné mezery ve školách?

Pedagogické fakulty jistě hrají v přípravě budoucích pedagogických pracovníků hlavní roli. Učitele v České republice však kromě devíti pedagogických fakult vychovává i několik desítek dalších pracovišť, na nichž příprava učitelů probíhá paralelně s přípravou odborných pracovníků v tzv. učitelských oborech. Velmi nepříznivou zprávou je, že i když sečteme počty absolventů ze všech pedagogických fakult a dalších vysokých škol, nestačí jejich počet ani zdaleka na pokrytí narůstajícího počtu žáků ve školách.
Situace je samozřejmě různá v různých krajích. Liší se také v různých aprobacích. U některých předmětů je situace skutečně kritická. To velmi vtipně glosoval Miroslav Randa, děkan fakulty pedagogické v Plzni, když šetření o počtech učitelů fyziky uzavřel slovy (parafrázuji): „Současná produkce učitelů fyziky nasytí potřeby trhu, pokud do té doby žádný učitel neodejde do penze, někdy kolem roku 2150.“

Pokud chceme nedostatek učitelů řešit a zabránit eskalaci problému v následujícím desetiletí, je nutné, aby ministerstvo školství ve spolupráci s pedagogickými fakultami podniklo kroky k navýšení jejich kapacity a zvýšení počtu studentů a absolventů na těchto fakultách. První výsledky takové spolupráce, pokud by k ní došlo, můžeme očekávat ovšem až v horizontu šesti až deseti let.

Jak fakulta pomáhá řešit nedostatek učitelů?

V řádném studiu mají pedagogické fakulty jen velmi omezené možnosti, jak přispět k řešení situace. Je to dáno tím, že nemohou s ohledem na systém financování přijímat větší počty studentů. Naše fakulta může přijmout ročně jen o něco málo více než tisíc studentů do všech oborů bakalářského studia dohromady a necelých pět set studentů do navazujícího magisterského studia. Vyšší počty by jí nebyly financovány. Nacházíme se tak v situaci, kdy i kdyby všichni studenti zapsaní ke studiu pedagogické fakulty ji úspěšně dokončili a nastoupili do škol, nebude to stačit ani na nahrazení učitelů, kteří dosáhnou důchodového věku. O řešení problému s narůstajícím počtem žáků ani neuvažujeme.

Pedagogické fakulty ale nabízejí i doplňující kvalifikační a rozšiřující studium. Zde není limit na počty studentů. Pokud hledáme rychlé řešení, jsou jím právě tyto kurzy, jejichž podobu a rozsah určuje ministerstvo školství.

Hodně se hledí na výuku matematiky a informatiky v základních školách. Přizpůsobuje fakulta výuku této potřebě?

Mohu mluvit především za svůj obor – matematiku. Během svého působení na pedagogické fakultě jsem byl u třech akreditací studia. Každá akreditace a s ní spojené změny studijních plánů byly posunem vpřed. Při poslední akreditaci byl položen velký důraz na praxe ve školách a didaktiku, které jsou nově zařazovány do přípravy již od bakalářského studia. Pedagogická fakulta se také účastní projektů zaměřených na rozvoj matematické a digitální gramotnosti. Výstupy z těchto projektů jsou samozřejmě zařazovány do přípravy budoucích učitelů.

Myslíte, že nedostatek učitelů způsobuje jejich nízké finanční ohodnocení?

Současná situace je především důsledek chybějící koncepce přípravy učitelů na národní úrovni. Na to, že do škol budou nastupovat silné populační ročníky, upozorňovali odborníci z pedagogických fakult s dostatečným předstihem. Přesto pedagogickým fakultám nebylo umožněno učinit kroky, které by umožnily současné krizi předejít.

Jinak samozřejmě finanční situace ve školství hraje významnou roli. Nikde na světě neberou učitelé ve srovnání s platy jiných vysokoškoláků tak nízký plat jako u nás. Výdaje České republiky na školství jsou spíše na úrovni rozvojových zemí. Náš stát si vzdělání neváží tolik jako jiné vyspělé státy.

Pokud dojde k navýšení platů tak, aby byla učitelská profese srovnatelná s jinými vysokoškolskými profesemi, nebo alespoň s běžnými platy ve státní sféře, jistě se to příznivě odrazí na počtu učitelů. Absolventi nebudou nuceni z existenčních důvodů hledat své uplatnění jinde, do škol se pravděpodobně vrátí i část kvalifikovaných učitelů, kteří z finančních důvodů odešli. Pokud učitel odejde ze školy, jeho plat při získání průměrné mzdy vysokoškoláka vzroste přibližně o polovinu.

Myslím si, že hodně učitelů chápe své povolání jako poslání a že jsou ochotni se smířit i s nižším finančním ohodnocením. V tomto kontextu považuji za vážnou hrozbu dehonestaci učitelského povolání a učitelského vzdělání, se kterou se opakovaně setkáváme.
Kolik učitelů ročně vystuduje pedagogickou fakultu v Praze a kolik jich skutečně jde učit?

Pedagogickou fakultu v loňském akademickém roce absolvovalo 363 studentů navazujícího magisterského studia a 95 studentů pětiletého magisterského studia. Nejedná se jen o studenty učitelství, ale také oborů speciální pedagogika, psychologie či školský management. V současné době připravujeme šetření, které by nám mělo říci, kolik studentů skutečně nastupuje do škol. Podle poslední studie mezi absolventy více než 80 procent pracuje v oblasti, která souvisí s oborem jejich studia. To neznamená, že učí, ale mohou pracovat například na ministerstvu školství, ve školní inspekci či různých vzdělávacích institucích. Část absolventů také pokračuje v doktorském studiu.

O vztahu studentů naší fakulty ke vzdělávání ale asi nejlépe vypovídá fakt, že skoro 40 procent studentů začíná učit již v průběhu bakalářského studia. Z osobní zkušenosti bych řekl, že právě z jejich řad se rekrutuje nejvíce úspěšných absolventů, kteří následně i po ukončení studia pokračují v učitelské dráze.

Existuje prognóza, jak postupovat dál v přípravě budoucích učitelů?

Významným trendem je posílení oborových didaktik, navýšení praxí v přípravě budoucích učitelů a diskuze o obsahu učiva. V přípravě budoucích učitelů se často setkáváme s tím, že jsou vychováváni „malí vědci“, kteří rozumí svému oboru, ale již méně tomu, jak jej vyučovat a jak vlastně žáky s oborem seznamovat. Přitom například v matematice je otázka, jak si žák osvojuje poznatky a jak mu v tomto procesu pomoci, minimálně stejně důležitá jako samotný matematický obsah. Didaktika matematiky je v současné době v České republice na velmi vysoké úrovni. Existují však obory, ve kterých oborová didaktika teprve vzniká nebo se znovu obnovuje.
Je jisté, že pro přípravu dobrého učitele je potřebná řízená praxe. V současném standardu ministerstva školství, podle kterého jsou posuzovány nové akreditace, je pro praxe vymezeno skutečně málo prostoru, pouze osm až deset procent časové dotace studia. Toto číslo je pro učitelské studijní programy závazné. Na některých oborech sice mají studenti možnost si další praxi zapsat jako volitelný předmět, ale toto řešení není koncepční. Jistě by bylo dobré jednat o navýšení praxí s ministerstvem školství.

Má smysl trvat na současném akademickém typu studia?
Osobně bych preferoval model, který je zaměřen na perfektní zvládnutí látky, která odpovídá stupni školy, na které bude student v budoucnu vyučovat, z pohledu odborného i didaktického, a znalosti přesahů na stupeň následující. Změnu nepochybně vyžaduje i forma studia. Nemá cenu studentům vykládat o moderních metodách vyučování, pokud sami učíme stejně jako před sto lety. Zde začínám především sám u sebe.
V neposlední řadě jako slabinu vidím malý důraz na interdisciplinární propojení znalostí z různých oblastí lidského vědění. Proto jsme do přípravy budoucích učitelů matematiky zařadili lekce fyziky, informatiky či programování.

Táňa PIKARTOVÁ