Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii, kam se přestěhovala se svým australským manželem a dvěma dcerami.
Již před čtvrtletními prázdninami na přelomu března a dubna bylo jisté, že i ve státě Viktoria, kde společně žijí, děti zůstanou nějaký čas mimo školu a budou se vzdělávat ze svých domovů. Jelikož je paní Zuzana učitelka anglického jazyka, těšila se na domácí vzdělávání se starší dcerou, která v lednu začala přípravný ročník základní školy.
A jak vše probíhalo? Docela podobně jako v Česku. Dejme slovo paní Tascas.
„Myslím, že většina škol se tohoto nelehkého úkolu zhostila velmi dobře, a protože odchod ze škol vyšel na dobu před čtvrtletními prázdninami, měli učitelé dost času se na domácí vyučování připravit a vše dobře promyslet. Učitelé i vedení školy s námi zůstali po celou dobu v kontaktu a pomáhali s výukou všemi možnými způsoby. Nahrávali vzkazy a snažili se svým postojem udržet všeobecně pozitivní náladu.
Moje dcera chodí do předškolního ročníku státní základní školy ve městě Geelong. Se čtením a psaním tedy právě začíná. Ze začátku bylo třeba vzdělávat se s ní, abych pochopila metodu výuky anglického jazyka, která je odlišná od té, kterou jsem prošla jako studentka univerzity v České republice. Pro ilustraci každodenní rutiny ve škole, kterou žáci výuku anglického jazyka denně zahajují, učitelé pravidelně nahrávali videa, a bylo je tak možné sledovat přímo v praxi. Online se vedle anglického jazyka (čtení, psaní, hláskování) vyučovala také matematika a něco na způsob prvouky. U dalších povinných předmětů jako jsou výtvarná výchova, pohybová výchova, tělocvik a knihovna byly činnosti dobrovolné. Velmi mě zaujalo, že mezi úkoly se často objevovaly i odkazy na dětskou jógu a mindfulness – meditaci, které jsou dnes v Austrálii součástí každodenní výuky ve škole.“
S pomocí aplikací
„Škola nám umožnila přístupy do různých aplikací (například Readingeggs, Mathletics, Sunshine online) a velmi často také sdílela učební materiály nebo doplňující volnočasové aktivity z youtube. Hlavní komunikace mezi rodiči, dětmi a školou pak probíhala přes aplikaci SeeSaw, která je velmi přehledná a technicky ne příliš náročná. Na ní učitelé nahrávali již zmíněná videa, stručné návody na vypracování úkolů a rozvrh aktivit na každý den. Zpětnou reakcí pro vyučující byla videa nebo audio nahrávky a fotky dětí, které musely samostatně prezentovat svoji práci a obhájit vlastní názor nebo postup při plnění úkolů. Na každý zaslaný úkol poslal učitel krátký komentář, který byl téměř vždy velmi povzbuzující.
Nezklamala ani naše Česká škola a komunita v Melbourne, která během výukové pauzy podporovala své rodiny pravidelnými sobotními setkáními online, domácími úkoly a zábavnými materiály. V čase, který bychom pravidelně trávili každou druhou sobotu spolu, jsme si alespoň prostřednictvím Skype zpestřili den básničkami, společným zpíváním nebo hádankami.“
Žádná panika
„Australská vláda a premiér reagovali na šíření koronaviru v klidu a rozhodně se nesnažili vyvolat žádnou paniku. Uzavření škol 24. března následovala další omezení především ve veřejném životě, což nakonec vedlo k pětitýdennímu „lockdown“. V době totální izolace byly otevřené pouze supermarkety s potravinami a lékárny. Na ulici se nesměli shromažďovat více než dva lidé a nesměli jsme se navštěvovat ani v rámci rozsáhlé rodiny. Zavřela se všechna dětská hřiště, omezila veřejná doprava a uzavřely se i hranice mezi jednotlivými státy. Pokud se někdo vrátil z cesty mimo Austrálii, byl povinen zůstat 14 dní v karanténě. Australská vláda však nenařídila nošení roušek, a rozhodnutí tak zůstalo na každém z nás. I přesto se podle oficiálních statistik podařilo udržet nemoc pod kontrolou.“
Práce z domova
„Omezeno bylo také fungovaní mnoha firem a velká část zaměstnanců ještě stále pracuje z domova. Dokonce se tento model mnohým zaměstnavatelům velmi osvědčil, a i nadále nabízí pozice s větším úvazkem práce z domova.
Ačkoliv jsou Australané velmi přátelští a vždy se rádi zastaví na kus řeči, bylo mezi lidmi cítit jisté napětí a obavy, zejména u starších lidí. Mnozí z Australanů vyrazili na procházky, kolo nebo vyběhli ze svých domovů, aby se na chvíli odreagovali na čerstvém vzduchu.“
Slabikář a příběhy
„Na nový režim jsme si v rámci rodiny zvykli rychle. Pokud se začalo s úkoly hned ráno v devět hodin, jako je běžné vyučování ve škole, většinou jsme měli do oběda vše hotové. Mezi oblíbené aktivity mé dcery patřil Letterland (slabikář) a s ním spojené kreativní vytváření hlavních postav ke každému novému písmenu. Dále čtení jednoduchých příběhů nebo matematické úkoly z praxe.
Musím říci, že domácí výuka pro mě byla velkým poznáním a já jsem tak mohla nahlédnout pod tajemnou pokličku australského základního vzdělávání. Jelikož jsem před nástupem dcery do školy zvažovala i formu domácího vzdělávání, byť jen třeba na jeden den v týdnu, díky této zkušenosti jsem přehodnotila některá svoje přesvědčení. Pomohl k tomu i fakt, že se moje dcera do školy nesmírně těšila a doslova odpočítávala dny, kdy se bude moci vrátit zpět do své třídy.“
Škola v Austrálii
„Děti v Austrálii tráví ve škole poměrně dost času. Nejde však jen o samotnou výuku, během dne je dost času i na setkání a hraní s kamarády. I když si stále myslím, že nároky na děti by mohly být větší, způsob výuky je rozmanitý, a kromě vědomostí připravuje děti i na jejich budoucí praktický život. Krom toho australské školy vedou k soudržnosti a kladou důraz na přátelství a vlastenectví v dobrém slova smyslu. Učí, jak se k sobě chovat navzájem a pomáhat si a jiné, pro děti, tak velmi důležité morální hodnoty, které se při domácí výuce zkrátka nedají zažít.“
„Po prázdninách a následujících šesti týdnech on-line výuky se v květnu a červnu děti vrátily do škol a ty již neposkytovaly domácí vzdělávání. Od začátku se najelo na běžnou výuku a vše pokračovalo v zajetých kolejích. Ačkoliv ministr zdravotnictví nepožadoval, aby studenti dodržovali fyzické distancování, děti si rychle zvykly na některá opatření ve škole. Ráno se loučily s rodiči už před bránou školy, odkud je do tříd doprovázeli pouze zaměstnanci školy. Školy musely dodržovat navržený systém postupného odchodu ze školy tak, aby se snížilo riziko počtu dospělých, kteří se při vyzvednutí dětí shromažďovali před školou.“
Život kolem nás
„S nástupem do škol se postupně změnil i život kolem nás a vše se pomalu vrátilo do normálu. I přesto, že jsou některé lokality nadále v ohrožení, lidé už zase do práce cestují vlakem, otevřely se další obchody a podniky, které musí dodržovat striktní nařízení. Stále jsou zakázány hromadné akce a zájmové kroužky. Začínají létat vnitrostátní linky, ale hranice prozatím zůstávají uzavřené. Doufáme, že se nám brzy podaří vycestovat a jet se podívat domů, do České Republiky. Člověk je schopen se přizpůsobit různým situacím, ale tento pocit izolace a bezmoci je pro mě asi ten nejděsivější.“
Zuzana TASCAS