Hodně se v poslední době mluví o vzrůstající agresivitě dětí. Odborníkem z praxe, který řeší projevy agresivního chování i jeho příčiny, je PhDr. Jan Košíček, ředitel Výchovného ústavu a dětského domova se školou v Moravském Krumlově, místopředseda Asociace náhradní výchovy.
● Zeptali jsem se ho:
U Vás ve výchovném ústavu to asi vnímáte ještě intenzivněji, že? Jak je těžké zvládat agresivitu dětí?
Otázka agresivity dětí je velmi často diskutované téma. Samozřejmě děti jsou obrazem toho, kam se vyvíjí naše společnost, a je naprosto zřejmé, že agresivita ve společnosti má vzrůstající tendenci a u dětí tomu není jinak. Mnoho dětí, které jsou umisťovány do našich zařízení, přichází z důvodu nezvládané agrese. Ve většině případů to však nebývá jediný důvod, pro který je nařízena ústavní výchova.
Jako jeden z velmi důležitých faktů pro úspěšnou práci s agresivitou dětí vidím to, že si musíme uvědomit skutečnost, že pedagogickými prostředky lze ovlivňovat agresivitu pouze do určité míry. Velmi záleží na intenzitě a především příčinách projevů agresivního chování. Je naprosto zásadní, abychom byli schopni do školských zařízení pro výkon ústavní výchovy přijímat pouze děti, které vyžadují etopedickou a psychologickou intervenci. Nejsme schopni nahrazovat pedopsychiatrickou péči či detenční zařízení. Současná praxe je taková, že o umístění dětí do zařízení rozhoduje soud. Zařízení není účastníkem řízení a nemá možnost vyjádřit se, zda je schopno poskytnout adekvátní odbornou pomoc. Nemůže přijetí dítěte na základě rozhodnutí soudu odmítnout, a to ani v případě, že jsou projevy agresivního chování velmi intenzivní a jsou zřejmá bezpečnostní rizika. Časté projevy agresivity doprovází děti přicházející do zařízení s drogovou problematikou nebo s trestnou činností.
● Co jsou pro Vás ty nejsložitější situace?
Jsou to především situace, kdy jsou projevy dětí opravdu vyhrocené. Dochází k intenzivní verbální, nebo dokonce k branchiální agresi. Jsem pořád přesvědčený, že pedagog má pracovat s dětmi, které jsou zvladatelné pouze verbálními prostředky. Bohužel současný stav přivádí pedagogy do situací, kdy musí řešit fyzickou agresi mezi dětmi a v některých případech dokonce agresi směřovanou na pedagogy. Zvyšuje se také intenzita agresivního jednání. Příčiny jsou samozřejmě multispektrální, ale je zde vidět působení médií, videoher, sociálních sítí, celospolečenské vnímání agresivity atd.
● Kdybyste se svých zaměstnanců zeptal, jestli se bojí chodit do práce, co by řekli?
Odpověď na tuto otázku bude velmi individuální. Také bude záležet na tom, v jakém typu zařízení se budeme ptát. Velmi složitá je situace v zařízeních pro děti s extrémními poruchami chování, také ve výchovných ústavech pro chlapce je pro pedagogy práce opravdu hodně náročná. Je pravdou, že mnozí pedagogové v rámci dotazníkových šetření či supervizí vyjadřují obavy o svoji bezpečnost, ale i obavu o ostatní děti.
Dle mého názoru je jediná cesta, jak tuto situaci začít měnit, otevřená komunikace. Musí probíhat bez obav z dehonestace či obviňování z nekompetentnosti pedagogů, kteří budou ochotni mluvit o tomto problému.
● Existují v České republice nějaká detenční zařízení?
S pojmem detence se setkáváme v několika zákonných normách, ale samostatný zákon o detenci neexistuje. Detence pro mladistvé je realizována v rámci vazebních věznic například v Brně a Pardubicích, to je pro mladistvé nad 15 let. Pak tu jsou školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Některá zařízení se v rámci své činnosti specializují na výkon ochranné výchovy, která nese některé rysy detenčního zařízení. Jsou to například Boletice, Janová nebo Nový Jičín. Problém je ten, že tato školská zařízení mají pracovat v mnoha případech s dětmi a mladistvými, jejichž projevy jsou velmi nebezpečné. Jedná se o trestnou činnost a v některých případech i vysokou míru agresivity. Ale mají k tomu velmi omezené nástroje vycházející z pedagogických principů. Zastávám názor, že ochranné výchovy do školských zařízení nepatří a přísluší do resortu spravedlnosti či vnitra.
● Jak často u Vás řešíte bezpečnostní incidenty?
Situace v našem zařízení je určitě ovlivněna tím, že máme většinu dětí mladšího věku, a proto nejsou bezpečnostní rizika tak běžná a jejich intenzita není tak velká, jako je to v zařízeních pro mladistvé. Přesto jsou verbální konflikty mezi dětmi poměrně časté. K fyzické agresi mezi dětmi dochází také. Řekl bych, že řešíme asi dva případy měsíčně.
● A jak často dojde k napadení pedagogických pracovníků?
Jsem rád, že to už tak časté není. Jedná se většinou o verbální agresi. Bohužel několikrát do roka řešíme i branchiální agresi vůči pedagogům. Nedávno, když začal školní rok, jedna dívka napadla psycholožku. Jednalo se o dívku, která zneužívala pervitin a bez příčiny ji uhodila pěstí do obličeje a snažila se útok opakovat
● Kolik jí bylo let?
16 let.
PhDr. Jan Košíček, ředitel Výchovného ústavu a dětského domova se školou v Moravském Krumlově, místopředseda Asociace náhradní výchovy