Zamyslíme-li se nad otázkou, jestli je ve školské soustavě nějaká škola, která by se dala nazvat určitým „otloukánkem“, tak je to jistě mateřská škola. Jak šel čas, tak prvopočátky mateřské školy byla tzv. kindergarten, z němčiny mateřská škola, ale rozložíme-li si slovo na Kinder a garten, tak je překlad spojení těchto slov dětská zahrada. A přesně taková by mateřská škola měla být.
Jenže jak šel čas, tak se z dětské zahrádky stala ideologická dílna na vychovávání dětí, které budou vychovávány budovatelskými písněmi, básněmi. To jsme zažily i my, Husákovy děti. Však se Zdeněk Nejedlý na takové předškolní výchově velice hluboce podepsal. Asi se nechceme vracet ani v myšlenkách do těchto dob.
Nyní bych ráda vysvětlila, proč jsem lehounce nahlédla do dějin, které poznamenaly mnohé generace. Ještě malá vzpomínka: „Jednou nás soudružka učitelka posadila do lavic, před námi byla tabule (stále hovořím
o mateřské škole) a řekla nám, dejte si ruce za záda, teď vás naučím básničku a pak si vás budu vyvolávat před tabuli, a kdo mi ji neřekne, tomu dám před celou třídou na holou, tady před tabulí, a také se tak stalo. Odnesl to chlapeček jménem Jakoubek.“ To je jedna z mála vzpomínek, které mám na mateřskou školu z 80. let minulého století. Zkrátka mateřské školy byly v dějinách smýkány docela turbulentním vývojem.
Nyní máme v mateřských školách velmi pěkné zázemí, snažíme se naplňovat vize nadřízených orgánů, podporujeme rodiny, děti, jsme důležitou součástí vzdělávací soustavy, ne-li nejdůležitější. Ředitelky v mateřských školách mají velmi často vysokoškolské vzdělání a jsou skvělými manažerkami. A já se nyní ptám, proč musíme být nuceně slučovány do ohromných celků? Dále se ptám, v čem přijde to vysněné ušetření? Dá se všechno měřit pouze penězi? Není důležitá rozmanitost, byť podle pravidel? Proč nemůžeme být samostatné, když to do dnešní doby fungovalo skvěle? To, co se osvědčilo v jiných státech, nemusí být vždy dobře uchopeno u nás.
A hlavně, proč nemůže být rozhodnutí na zřizovateli? Ten jediný zná své podmínky, své ředitelky nebo ředitele. Ten jediný se setkává s kladným nebo záporným hodnocením veřejnosti, je na první ráně při stížnostech. Já prosím za všechny školy, nejen mateřské, nechte nám volnost, nechte nám svobodné rozhodování. Jestli nám chcete pomoci zlepšit podmínky, našla by se tisíc a jedna oblast, kde bychom podporu potřebovali. Ale věřte, že tou pomocí není slučování škol. A pokud je, tak to zřizovatel dávno udělal. Jsou také příklady, kdy naopak zřizovatel školy oddělil a věděl proč.
Na závěr bych dodala, že mateřská škola dává dětem základ, na kterém staví celý život. Nechte nám svou práci dělat tak, jak jsme zvyklí, svědomitě a pečlivě. Odměnou budou děti, které jsou vychovávány a vzdělávány spokojenými učitelkami s vlastní ředitelkou a dalším personálem.
Mgr. ROMANA BRILOVÁ, ředitelka mateřské školy