Dohady kolem kandidátů zpochybňují volbu prezidenta

Prezidentské volby jsou na pořadu dne a my jsme nejrůznějšími komentáři přesvědčováni o tom, jak jsou důležité a jak by občané měli pečlivě vážit, komu dají svůj hlas. Jsou ale opravdu tyto volby tak důležité?

Obecně se dá konstatovat, že tomu, co je opravdu důležité, se věnuje nejen patřičná mediální pozornost, ale že se pečlivá příprava věnuje zejména akci samotné. Při školních maturitách by bylo jistě zcela nepředstavitelné, že by sice byla připravena a vyzdobena vhodná třída, ale přitom by nebylo jasné a nezpochybnitelné, jak budou maturanti dostávat příslušné otázky. Zda si je budou losovat, vytahovat jejich čísla z pytlíku, či zda jim je bude určovat a přidělovat přímo vyučující nebo předseda maturitní komise. Pokud by takový zcela absurdní stav nastal, byl by nejen důvodem k řadě opodstatněných stížností, ale ukazoval by i na to, že maturity v podstatě nijak důležité nejsou, protože jim nebyla věnována taková příprava, jakou si opravdu důležité skutečnosti zasluhují a nesporně i vyžadují.

Pokud bychom se podobným pohledem podívali na prezidentské volby, museli bychom konstatovat, že jejich přípravě zdaleka nebyla věnována pozornost odpovídající jejich významu a důležitosti. A nebylo by to poprvé. Při minulé prezidentské volbě se ukázalo, že ministerstvo vnitra neumí sčítat procenta. Přitom počítání s procenty se učí již v základní škole. Při současných prezidentských volbách se zase právníci dohadují, zda poslanci a senátoři, kteří svými podpisy umožňují zájemcům zařazení mezi kandidáty volby, měli možnost dát svůj podpis několika, či jen jedinému kandidátovi. Jak je vůbec možné, že k takovým nejasnostem a k takovému kolapsu může dojít při prezidentské volbě a problém se zjistí až po podání přihlášek jednotlivých kandidátů? Samozřejmě to vyvolává logickou otázku. Jestliže k něčemu takovému velmi lehce dojde při tak významné skutečnosti, jako je prezidentská volba, jaké množství obdobných pochybení je zatím zcela skryto v jiných, podstatně méně důležitých předpisech a nařízeních?

Ze zákonodárných orgánů slyší učitelé velmi často slova o dobrých a špatných učitelích. Od učitelů, ale i od všech občanů, by proto měla nahlas a velmi rezolutně zaznívat slova o špatných a buď neschopných, nebo přinejmenším až trestuhodně nepečlivých zákonodárcích.

František MORKES  

Leave a Reply