Zatímco vrcholí prezidentská kampaň a současně jsme svědky nekonečné telenovely sestavování funkční a pro všechny přijatelné vlády, běžné populaci je naprosto jedno, kdo na který post usedne.
Život jde dál, ve školách je v současné době mnohem důležitější nastávající vysvědčení a postupně další události, jak je běžný školní rok přináší.
Učitelé a ostatní pracovníci škol nejsou zvědaví, kdo bude jejich ministrem školství a jak dlouho (krátce) na tom místě zůstane. Jeho konání jakkoli v době jeho působení tak zásadně sledované a médii značně nafukované velmi brzy upadne v zapomnění v momentě, kdy se objeví jeho další nástupce. A že jich jsou již desítky. Myslím, že by žádný učitel neuměl vyjmenovat, kdo za posledních deset let ministroval. Z toho jasně plyne, že se činnost ministra školství velmi přeceňuje. Učitelé nepotřebují nové a nové ministry školství. To, co ale potřebují, je klid na svoji práci s žáky a pokud možno žádné klacky pod nohama v podobě inkluze, ochrany dat, vyplňování nesmyslných papírů, zdůvodňování své práce.
Jediné, co učitelé opravdu potřebují, a v tom jediném zákonodárce skutečně potřebují, je dostatek peněz pro školy a na slušné platy za svoji práci. A to je také jediná meta, na jejíž dosažení by se měli politici soustředit. Možná, že kdyby ostatní rádoby důležitosti na příštích pár let odsunuli k ledu a zaměřili se jen na získání a dobré rozložení peněz do školství, pomohli by školskému terénu nejspolehlivěji.
Jenže i o tom zvyšování finančních toků do školství se vede mnoho zbytečných řečí. Neustále se polemizuje o tom, zda a kolik peněz by učitelé měli dostat, a také o tom, že by se mělo přidávat jen některým, kteří si to zaslouží. Naprosto mě fascinuje fakt, že se takto debatuje o kvalitách učitelů a všichni ostatní, rozuměj ti dobře zaplacení bez nutnosti vykazovat svoji pracovní kvalitu, rozhodují o tom, kolik navíc je pro školství tak akorát. Jako by byli učitelé či ředitelé neschopní posoudit práci svou a svých kolegů. Vedla se snad někdy debata o tom, zda si zaslouží své platy soudci, státní zástupci, zastupitelé, poslanci a jiní státem placení úředníci? A to mluvíme o úplně jiných částkách, než jsou platy učitelů. Přitom jeden dobrý učitel přinese pro společnost mnohem vyšší hodnotu než deset jiných státních zaměstnanců. Takže bych celý problém zjednodušila. Dejme školám a učitelům přednostně dostatek peněz a potom už jim dejme jen prostor a klid na práci se svými svěřenci.
Zlata ŠŤÁSTKOVÁ