Povolání učitele má svá pozitiva, ale také negativní stránky. Práce se žáky, kteří jsou zvídaví, chtějí se dozvídat nové informace a mají o školní práci zájem, je radost. Učitelé si ale musí umět poradit i se žáky, kteří si školu musí jen „vychodit“ a daleko víc než výklad učitele je zajímá, kdy bude přestávka a co podniknou po vyučování. Získat takové žáky pro spolupráci stojí opravdu hodně sil. K tomu připočítejme dokumentaci, porady, jednání s rodiči a další povinnosti, které musí učitel vedle učení zvládnout.
V dnešní společnosti, která je orientovaná na výkon, se jedinec snaží řešit situaci tím, že pracuje déle, omezuje své koníčky, čas strávený s rodinou a spánek. Tím se však začne roztáčet nebezpečná spirála, kdy prodlužováním pracovního času a naopak nedostatečným odpočinkem a relaxací dochází k chronickému stresu, únavě a vyčerpání. Díky tomu se pak oslabují kognitivní schopnosti (paměť, pozornost, schopnost porozumění a vyjadřování) a klesá pracovní výkon.
Velmi snadno se pak může stát, že se z učitele zapáleného pro svůj předmět a pedagogickou práci stane učitel vyhořelý. Syndrom vyhoření – Burnout syndrome – je psychický stav, který je v podstatě chronickým stresem. Je to stav emočního vyčerpání, oslabení kognitivního výkonu a celkové únavy. Byl definován v roce 1974 psychoanalytikem H. J. Freudenbergerem a jeho výskyt celosvětově dramaticky narůstá. V České republice, dle výzkumů, trpí syndromem vyhoření každý pátý Čech.
Burnout syndrom je stav, kdy člověk není schopen efektivně fungovat v profesním ani osobním životě. Cítí se vyčerpaný, chronicky unavený, objevují se potíže se spánkem, úzkosti, deprese, podrážděnost a zlost. Následují pocity apatie a beznaděje, frustrace. Nemá dostatek motivace, objevují se problémy v mezilidských vztazích, klesá pracovní spokojenost a objevují se zdravotní problémy. Jedinec se často začne uchylovat k jediné radosti, kterou mu poskytují berličky – alkohol, tabák, drogy. V poslední fázi rezignuje na život jako celek a je mu „všechno jedno“.
Jak se ubránit
● Prevence – zamyslete se a zhodnoťte množství stresu ve vašem životě a hledejte způsoby, jak ho snížit.
● Snižte příliš vysoké nároky – stanovujte si dosažitelné cíle. Dosahování stanovených cílů v nás vyvolává pozitivní pocity a dává nám energii do další práce.
● Naučte se říkat „NE“ – stanovte si své vlastní limity, které dodržíte. Snaha o překračování limitů vede k přepracování, vyčerpání a zlosti na sebe.
● Vezměte svůj život do vlastních rukou – změňte ve svých myšlenkách slovo „musím“ na slovo „chci“. Najděte si důvod, proč danou věc dělat chcete. Díky tomu začnete činit svá rozhodnutí vědomě a sami rozhodovat o svém životě.
● Najděte smysl vaší práce – pokud začnete pochybovat o smysluplnosti vaší práce, případně ztratíte její smysl zcela, syndrom vyhoření vás dostihne velmi brzy.
● Organizujte svůj čas v práci i v soukromí – časové ohraničení plnění úkolu zefektivňuje práci a také nám pomáhá být tady a teď. Dobrá organizace času nám dá prostor pro zvládnutí pracovních povinností a také čas na relaxaci a odpočinek.
● Dopřejte si dostatek spánku – díky dostatečnému spánku budete spokojenější, zdravější, zlepší se kognitivní funkce, budete mít lepší pracovní výkonnost.
● Najděte si (nepracovní) aktivity – pokud chcete druhým dávat, musíte mít z čeho brát. Čerpejte energii z pozitivních prožitků, dobíjejte baterky v činnostech, které vás baví, věnujte se své rodině, přátelům a svým zálibám.
● Učitel zapálený pro svůj předmět dokáže pro něj zapálit i své žáky. Důležité je udržet svůj oheň hořet.
Mgr. KATEŘINA PROCHÁZKOVÁ
Psycholožka, ZŠ Svatobořice-Mistřín