Stěžejní díla Jana Amose Komenského jsou všeobecně známá z mnoha překladů a vydání. Je však autorem i méně citovaných prací. K nim patří například opomíjený spisek „Fortunae faber“ – česky Strůjce štěstí aneb Umění sám si poradit. První tištěné vydání vyšlo v Amsterdamu v roce 1657 jako součást souborného vydání jeho děl Opera didactica omnia.
● Příručka křesťanské filozofie
Rozsahem nevelký, obsahem podnětný spis Strůjce štěstí aneb Umění sám si poradit, latinsky Faber fortunae sive Ars consulendi sibi ipsi, sepsal Jan Amos Komenský
v závěru roku 1636 při svém pobytu v polském Lešně. Věnoval jej jako novoroční dárek svým bývalým žákům, hraběti Bohuslavu Leszczynskému a jeho bratru Vladislavovi. Komenského práci výrazně ovlivnilo slavné dílo anglického filozofa Francise Bacona
(O důstojnosti a rozvoji věd). Drobný spis se uchoval ve dvou verzích. První obsahuje třicet kapitol s podtitulem zdůrazňujícím důležitost křesťanské filozofie. Druhá verze čítá o dvanáct kapitol více a zračí se v ní mytické obrazy. Vyjadřuje „všeobecnou moudrost“ se zřetelem k prospěchu bližních. Komenský z ní vytvořil „příručku křesťanské filozofie“.
● Co objevíme ve spisu o štěstí
Jeho obsah tvoří morální rady a zásady sloužící křesťanovu životu, samostatnému člověku, jenž se vyrovnává s nepřízní osudu. Vyznačuje se formou stručných tezí
a osvětlujících pravidel. Začíná zdůvodněním, proč je součástí moudrosti „umění radit si sám sobě“. Pokračuje rozlišením pravého dobra, volby správných prostředků, až se dostává k prakticky využitelným zásadám mravního jednání. Dochází k závěru, že člověk má být „strůjcem své přízně i nepřízně“. Nic nemá ponechávat náhodě. Vždy musí jednat rozumně, zbožně a s rozvahou. Unáhlenost a nerozum obvykle přinášejí nezdar.
● Pravé dobro je skutečné
Lidské dobro není zdání, slast nebo okázalost. Důležité je, aby přinášelo vnitřní pokoj, vyrovnanost a ctnost s trvalým užitkem. Hodnotu má jen to, co slouží dobru. „Kdo chce, aby se mu dobře vedlo v jeho poměrech, musí chtít, aby to ve všem bylo dobré“ (časopis Nový lid, 1930, s. 553). Proto pomíjí zlé, neboť účel nesvědčí prostředkům. „Pravé dobro jest dobro skutečné, nikoli domnělé.“ Proto je nutné, aby člověk vlastním přičiněním poznal strůjce svého štěstí. „Nikdy nesmí se dělat zle, aby vyšlo dobré.“ Aby dobré prostředky účinkovaly, je třeba zvažovat, kdy činy vykonávat, neboť vše podléhá síle času.
● Kudy vede cesta ke štěstí
Tvůrce štěstí, podle Komenského, chce-li naplnit svá přání, „musí podnikat vše s jistou rozvahou, nic lehkomyslně“. Nato uvádí pět pravidel, aforismů směřujících k naplnění štěstí. Doporučuje pravidla střídmosti, nerozptylovat se vedlejšími činnostmi, nedychtit po všem, co člověka rozptyluje, nepodnikat nic, co je nad vlastní síly, a bohatství získávat jen čestným způsobem. Důležité je včas a důsledně odstraňovat nahodilé překážky. Dospívá k obecné pravdě, že „odvážnému štěstí přeje a bázlivého odstrkuje“. Rozumí tím „uvědomělou důvěru“. „Kdo totiž důvěřuje, stává se odhodlanějším a čilejším a nepovolí, dokud nezmohl překážek.“
● Stručný etický kompas
Spisek Strůjce štěstí aneb Umění sám si poradit se řadí k návodným příručkám správného jednání. Uvádí osobní zkušenosti a rady směřující ke klidu a smíru v duši. K dobrému a spokojenému životnímu cíli. Někteří badatelé zdůrazňují, že poněkud vybočuje a problematizuje svůj vztah k Baconovi. Spis byl zpočátku využíván jako výchovná „mravní příručka“. Později sloužil pedagogům a čtenářům jako stručný „etický kompas“. Mnohé jeho myšlenky platí do dnešního dne. Upomíná, že „štěstí se tvoří činem, ne čekáním“. Odmítá představu osudu vedeného štěstím. Větší důraz klade na člověka, který se stává tvůrcem svého života. Význam časem zavátého dílka spočívá v posílení vlastního sebevědomí, v ochraně před nepříznivými okolnostmi a ve schopnosti vždy se stát „pánem svých věcí“. ROM
Zdroj: Vzdělávací časopis Nový lid, Brno, 1930, strana 553