Letošní Zlatý Ámos Tomáš Míka z Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře byl do soutěže nominován svými maturanty. Obdiv jeho studentů i kolegů z celé republiky mu potvrdil smysl jeho práce.
Co vás přimělo zvolit si tuto profesi a jak dlouho ji děláte?
Nejprve jsem si nezvolil povolání, ale obory, které jsem si oblíbil během studia na gymnáziu. Teprve během praxe na pedagogické fakultě jsem poznal, že mě baví samotný proces vyučování, že v něm nacházím smysl a že jsem rád mezi mladými lidmi. Učím od roku 2002 češtinu a základy společenských věd. Ale v době, kdy jsem učil v dětském domově se školou, jsem si vyzkoušel také vyučování angličtiny, matematiky, biologie, výtvarky, hudebky, tělocviku a pracovních činností.
V současné době je učitelské povolání obzvlášť obtížné. Jak se vyrovnáváte s on-line výukou vy a vaši studenti? Cítíte podporu?
Ministerstvo školství nás podporuje aspoň psychicky tím, že veřejně deklaruje, že nemáme žádné prázdniny, že nám naopak práce několikanásobně přibylo a že oceňuje naše nasazení, technicky pak tím, že zřídilo webový portál NaDalku, který poskytuje orientaci v možnostech on-line výuky.
Všemožně nás podporuje i vedení naší školy. V krátkém čase zpracovalo manuál pro co nejefektivnější využití Bakalářů, které jsme pro komunikaci využívali už v předchozí době pro výuku on-line. Jsme spolu neustále v kontaktu a operativně se snažíme výuku na dálku optimalizovat pro učitele i pro studenty.
Studenti jsou z karantény otrávení. Ale současný stav přináší i řadu pozitivních důsledků. Studenti si začínají uvědomovat, že škola není jen místo, na které docházejí z donucení, ale že do jejich životů patří hlavně proto, že se v ní setkávají s přáteli a že jejich životy nějak nenahraditelně naplňuje. Navíc se učí samostatnosti a sebedisciplíně, což jsou schopnosti, které se jim časem určitě zúročí. I my učitelé se musíme učit mnoho nového, co nás do budoucna jen obohatí.
Co nejvíce v této době postrádáte? Co byste navrhoval i pro další případné neočekávané události?
Nejvíce postrádám technické vybavení pro výuku on-line ve své domácnosti. Pokud se bude konat nějaké další kolo „šablon“, mělo by určitě být zaměřené na různé způsoby výuky on-line a na dovednosti s nimi spojené.
Jaký je váš názor na rozhodnutí ministerstva školství absolvovat přijímací zkoušky pouze v jednom termínu a maturitní zkoušky pouze výpočtem z vysvědčení?
Návrhy týkající se změn v konání přijímacích zkoušek i maturit evidentně souvisí se snahou ministerstva školství uzavřít toho co nejvíc ještě v průběhu tohoto školního roku i v případě, že by se karanténní opatření protáhla.
Vměstnat přijímačky i maturity, třebaže v okleštěné podobě, do měsíce června považuju za nesmysl. I za normálních podmínek je pro nás učitele červen naprosto zabijácký měsíc. Zpočátku jsem upřednostňoval variantu, podle které by se maturantům vydalo maturitní vysvědčení na základě prospěchu z minulých let. Říkal jsem si, proč by měli být maturanti, na které je už beztak naloženo hodně stresu a nejistoty, trestáni ještě tím, že by se maturity přesunovaly až na září, kvůli čemuž by stresem byly poznamenané i jejich prázdniny. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se přikláním k možnosti odložit maturity až na září. Promýšlím otázku z dlouhodobější perspektivy. Buď ušetříme maturanty stresu a dáme jim maturity za vysvědčení ze třetího a čtvrtého ročníku, ale pak budou celý život žít s tím, že maturitu sice mají, ale není to maturita úplně regulérní, nebo vykonají maturitu až v září, ale podle standardních pravidel, a pak si s maturitním vysvědčením ponesou do života také vědomí, že zkoušku skládali za naprosto mimořádných podmínek, ale zvládli to. Což jim podle mě dá víc než pohodlnější maturita v kapse. Navíc jsem přesvědčený, že současná nervozita z nich rychle opadne, jakmile se dozvědí něco konkrétního a budou vědět, s čím se vlastně budou muset potýkat.
Je podle vás současné finanční ohodnocení učitelů odpovídající?
Současné finanční ohodnocení učitelů je naprosto ostudné. Je od společnosti ostudné, že ty, kdo si přejí učit a kdo pro to mají dobré předpoklady, či dokonce talent, staví před otázku, zda se pro učitelské povolání vůbec rozhodnout, protože to znamená ne-li existenční ohrožení jejich rodiny, tedy určitě aspoň zásadní snížení její životní úrovně. Zaráží mě na tom jedna věc. Podhodnocení učitelské profese nutně sráží také kvalitu těch, kdo ji vykonávají. Všeobecně se souhlasí s tím, že děti jsou to nejcennější, co v životě máme. Ostudně nízké finanční ohodnocení učitelů je ale podle mě důsledkem jakési tiché dohody politiků a veřejnosti, tedy politiků a rodičů. Jak to, že maminky a tatínkové jsou ochotni připlatit si za kvalitu všude možně, jen kvalita osob, kterým na desítky hodin týdně svěřují své děti a které zcela zásadně ovlivňují budoucnost jejich dětí, je jim zřejmě lhostejná?
Máte nějakou představu, jak by se to mělo odvíjet do budoucna?
Nesouhlasím s různými experty, kteří tvrdí, že pouhé plošné zvýšení platů učitelů všechny nedostatky ve školství nevyřeší. Všechny sice opravdu ne, ale plošné navýšení platů ve školství považuju za nezbytný začátek jakýchkoli pokusů o zlepšení čehokoli ve školství. Napřed je nutné získat pro školství kvalitní osobnosti, které se ale do tristně podhodnocené sféry nikdy nepohrnou. Teprve o kvalitní osobnosti můžete opírat jakékoli reformy, bez kvalitních učitelů se budou vždycky míjet účinkem. Jestli jsou vůbec nějaké zásadní reformy k užitku věci, aspoň v případě výuky na gymnáziích o tom pochybuji, v systému, který je nastavený, se podle mě dá učit dobře. Teprve pak má smysl řešit poměr tarifní a netarifní složky platu. I když v současném nastavení tarifů vnímám jako silně demotivující, a tedy špatné, příliš velké rozdíly mezi ohodnocením kolegů začínajících a těch zkušenějších. Za nebezpečné také považuji návrhy, podle kterých by se měla zvýšit netarifní složka platu, o které by rozhodovali ředitelé škol. Ředitelé jsou také jenom lidé a je iluzí domnívat se, že budou chtít hodnotit své podřízené vždy spravedlivě nebo že toho i při dobré vůli budou schopni, že dostanou k ruce spolehlivý nástroj, podle kterého bezpečně rozpoznají a odstupňují, kdo učí dobře, lépe, nejlépe. Tedy závěr? V budoucnu by bylo dobré například přiblížit či úplně srovnat výši platů mladých a zkušenějších kolegů, nejdůležitější ovšem je navýšit platy všech učitelů na důstojnou úroveň.
Olga ŠEDIVÁ