To jsou slova ředitelky psího útulku v Kolíně Alice Vlková. Pracuje zde už osmnáct let a neřekne mu jinak než Kolínský Alíkov. Mohou se pochlubit, že pejsci se tu zdrží průměrně jen 13 dní. Těší ji, když k nim zavítají i děti a tvrdí: Povědomí o chování člověka vůči zvířeně (nejen vůči pejskům), by mělo být v dětech budováno od nejútlejšího dětství.
Útulek vlastní a financuje Město Kolín, organizačně je zařazen pod Městskou policii Kolín a slouží k umístění zatoulaných nebo opuštěných psů, kteří se pohybují na území Kolína. Ročně přijímají průměrně 200 psů. Technicky vypomáhají také s kastračním programem koček, který financuje město.
Málokdo ví, jak má postupovat, když někde vidí pobíhat zatoulaného a vystresovaného pejska.
Volejte hlídku městské policie – 156, ta jej dopraví do útulku, kde mu bude poskytnuta chovatelská a veterinární péče. Pokud se psa ujmete, jste za něj zodpovědní a nesmíte opomenout jeho nález oznámit příslušnému městskému, nebo obecnímu úřadu. Ze zákona máte ohlašovací povinnost.
Jak je tomu u vás s adopcí psů?
Zájemce o adopci musí přijet osobně a podstoupit pohovor. Musíme zjistit, jaké podmínky je schopen pejskovi vytvořit. Snažíme jim zajistit prostředí, které odpovídá jejich potřebám.
Když chci některému z vašich svěřenců udělat radost procházkou, mohu k vám rovnou přijít?
Před návštěvou doporučujeme zavolat. Půjčujeme pouze pejsky, u kterých jsme nezaznamenali poruchu chování a kteří mají ukončenou karanténu – jsou očkovaní, čipovaní a zdraví.
Pořádáte i akce jak pro mateřské, tak i základní školy. Můžete být trochu konkrétnější?
V rámci propagace útulku a osvěty z oblasti ochrany zvířat jsou besedy či exkurze v Alíkově vítány – podle toho, jak se s řediteli škol domluvíme. Velmi záleží na věkové kategorii členů exkurze. Téma a jeho rozsah většinou určují pedagogové podle neposednosti dětí, i podle času, který na návštěvu útulku mají. Ve finále si pak u nás mohou dokonce opéci buřty a udělat si u útulku ležení.
Jak velký je o tyto akce zájem?
Nemůžeme si stěžovat. Naopak. Nejvíce nás ze škol oslovují kolem Vánoc a pak na konci a začátku školního roku. Besedovat jsem byla také v zařízeních pro seniory, klubu důchodců a skautské organizaci. Navštěvují nás i jiné zájmové skupiny a samozřejmě jednotlivci.
Předpokládám, že návštěvy dětí v útulku se stávají jejich oblíbeným předmětem.
Předpokládám to samé. Vždyť ještě pod vlivem vzpomínek na svá školní léta si pamatuji, že bylo vždy vítáno cokoliv místo výuky. Ale abych nezlehčovala vaši otázku: Vnímám velké „zvířátkové“ nadšení u menších dětí, to je radost. Další věkové kategorie nejsou tak spontánní a debata bývá odbornější a více poučná. Menší děti nám pak nosí výkresy s hafíky či jinými zvířátky, psí dobroty, deky, zkrátka to, co jim mamky přibalí pro naše psí klienty na přilepšenou do batůžku. Větší zájem je o exkurze přímo v útulku, besedy jsou v menšině.
Pozorujete u dětí empatii směrem ke zvířátkům?
Určitě. Když se podíváte na naše logo, vidíte malou holčičku a malého kluka, jak se snaží manipulovat s velkým, pozitivně laděným psem – trvám na tom, že zvířátka a děti patří k sobě. Děti jsou vůči zvířátkům velmi vnímavé a vzájemné soužití pod dohledem zodpovědného „dvounožce“ je obohacující.
Kromě finančních příspěvků však potřebujete v útulku i jiné věci – jaké například?
Jsme vděční za granule, konzervy, pamlsky, deky typu Larisa, dezinfekční prostředky, za finanční příspěvek pro nákup mikročipů, které získáváme v rámci programu Národního registru majitelů zvířat PES 2011 sponzorskou cestou. Vždy dokládáme, jak jsme s případnými finančními dary naložili.
Prý je příznivcem vašeho útulku i moderátor Leoš Mareš…
Ano, navštívil nás s manželkou a svými dětmi o Vánocích. V té době jsme léčili po ošklivém zranění fenku Sábu. Léčba se nezdařila, hrozila celková sepse a tlapka se jí musela amputovat. No a od Marešů dostala k Vánocům deset tisíc korun na doléčení. Paní Monika nás však i nadále obdarovává velkým množstvím kvalitního krmení a chovatelskými potřebami. A ještě se musím pochlubit, že můj nejoblíbenější básník Jiří Žáček složil přímo našemu útulku básničku:
Haf a haf a hafani
mají srdce na dlani.
A to platí v Alíkově
v Kolíně i v Kadani.
A co vám štěká doma?
Osmiletý Lojzík, kříženec francouzského buldočka, kterého jsme si přinesli z našeho útulku. Narodil se fence Růže, která byla ve vysokém stupni březosti vyhozena u místního obchodního centra. Během týdne se nám za péči odvděčila šesti Lojzíky. Ten náš je jedno velké překvapení – takový bonus, je boží: spojilo se v něm totiž nebe s peklem, anděl s rohy…
Co by pejsci na závěr zaštěkali?
Že děkují všem hodným lidem, kteří nám pomáhají a že jsou jim za vše velice vděčni.
A vy snad máte také nějaká přání…
Za naše psí chovance prosíme, aby si každý, kdo si chce pořídit pejska, řádně promyslel své možnosti a byl při výběru psího kamaráda rozvážný a zodpovědný. Toto rozhodnutí ovlivní na mnoho let nejen jeho život, ale hlavně život pejska, který nemá možnost volby. A také bych se přimlouvala za to, aby lidé měli větší soucit se psy – staroušky, které už nikdo nechce. Přejeme všem pejskům a jejich pánům, aby spolu žili ve zdraví a radosti.
Eva ROKYTOVÁ