V každé detektivce se objevuje jako zcela zásadní zdánlivě jednoduchá otázka: „Komu to prospívá?“. Setkáváme se s ní při řešení každého problému, kauzy či kriminálního případu. Její výskyt je přitom pochopitelný a logický. Správná odpověď na ni obvykle celý problém vyjasní a podstatným způsobem proto přispěje k rychlému a úspěšnému vyřešení.
Možná, že bychom stejnou otázku měli vyslovovat i při pohledu na mnohé aktivity a návrhy poslanců, ale i dalších politických představitelů. Před prázdninami, v době hektického závěru školního roku, předložili Piráti návrh školského zákona rušící povinnou maturitu z matematiky a umožňující, aby i neúspěšným maturantům bylo na podkladě závěrečného vysvědčení uznáno střední vzdělání. Vzhledem k prvotním ohlasům v jednotlivých politických stranách a předpokládanému malému počtu hlasů, které by návrh zřejmě podpořily, se nedá reálně mít za to, že by návrh byl skutečně přijatý. Byl ale oficiálně podán a na místě by proto mohla být právě otázka, komu by takové řešení anebo již pouhé předložení takto formulovaného návrhu prospělo.
Můžeme konstatovat, že státu a kvalitě školství jistě ne. Povinná maturita z matematiky, po několikaleté diskuzi a zvážení její perspektivní potřebnosti, byla již považována za rozhodnutou a uzavřenou věc. Předložený návrh ale nově hovoří také o uznávání středního vzdělání i bez složené maturity. Skutečnost, že se přitom nijak nezabýval nutnou a nezbytnou návazností na řadu dalších legislativních opatření v oblasti pracovně-právních vztahů, pak svědčí o téměř neuvěřitelném amaterismu předkladatelů. Ten přitom nepochybně bude jedním z hlavních důvodů odmítnutí celého návrhu.
Návrh předložili Piráti, a proto i na ně by mohla cílit otázka, zda jim předložení takového návrhu prospěje. A tady by odpověď mohla být výrazně kladná. Středoškolákům, kterých se návrh týká, nedokonalost předloženého návrhu nebude nijak vadit a budou vnímat pouze to hlavní – aby se zbavili povinné matematiky. Pro přijetí návrhu se již aktivně vyslovila Česká středoškolská unie, reprezentující mnoho prvovoličů. A skutečnost, že povinná maturita z matematiky by se měla spustit ve stejném roce jako volby do Poslanecké sněmovny, byla jistě při koncipování značně populistického návrhu Piráty vážně vnímána. A jistě si slibují, že jejich byť i neúspěšný „boj“ proti matematice jako největšímu strašáku středoškoláků, bude ve volbách patřičně odměněn.
František MORKES