Základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování v Praze 5 Na Zlíchově sídlí v budově, která byla postavena v roce 1788 a je chráněnou památkou. Její ředitelkou je PhDr. Helena Hainová, která zde působí od roku 1990. Hned v úvodu mi říká, že na začátku školního roku mají téměř plnou obsazenost, přičemž plná kapacita školy je 160 žáků.
► Vaše škola má neuvěřitelně dlouhou a zajímavou historii…
Jsme na to také řádně pyšní, protože naše škola zde byla již za panování císaře Ferdinanda III. a sloužívala až do panování císaře Josefa II. za letohrádek jezuitům. Po zrušení klášterů a jiných podobných budov bylo i toto letní sídlo zrušeno a přešlo coby dar do majetku obce Pražské. V kronice se píše: „Jelikož ale musela školní mládež Zlíchovská až na Smíchov do školy choditi, darovala obec Pražská tento zrušený letohrádek zdejší obci pouze k účelům školním a zároveň 850 metrů čtverečných pozemků okolo této budovy se nacházejících k stálému užívání pro každého zde působícího učitele.“ Historie vzdělávání pokračovala a v roce 1977 vznikla v hlavní budově zvláštní škola, která zde vykonávala svoji činnost až do roku 1998.
► Kdy byly zvláštní školy přejmenovány na ZŠ pro žáky se specifickými poruchami chování? Bylo to i kvůli tomu, že název „zvláštní škola“ zněl poněkud zvláště, ne-li přímo pejorativně?
Nejedná se o plošné přejmenování zvláštních škol na školy pro žáky se specifickými poruchami chování. Tak zvané „zvláštní školy“ byly určeny pro žáky s lehkým mentálním postižením. Pravdou je, že do těchto škol byli zařazováni žáci, kteří měli problémy i v jiných oblastech – s chováním, s učením – nebo je znevýhodňovalo jejich špatné sociální zázemí. V těchto školách vždy učili speciální pedagogové. V roce 2005 došlo ke změně názvu označení těchto škol. Nejprve to byly školy praktické a nyní jsou všechny školy pouze základní. Naše škola byla nejprve speciální základní škola a aktuálně nese název základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování, který je nejvýstižnější.
► Má každý váš žák nějaký mentální handicap?
A to je právě omyl. Žáci vzdělávající se na naší škole nemají snížené rozumové schopnosti! Nicméně na počátku vzniku programu zaměřeného na žáky s poruchami chování byla dlouhodobá pedagogická zkušenost s prací s žáky ve zvláštní škole. Ta potvrdila naši domněnku, že ne každý žák této školy má mentální handicap, ale že příčinou jeho školní neúspěšnosti ve školách hlavního vzdělávacího proudu jsou nekompenzované poruchy učení, poruchy pozornosti, hyperaktivita a další.
► Máte celopražskou působnost?
Ano. A dlouhou dobu jsme také byli jediným plně organizovaným – tedy majícím 1. a 2. stupeň – školským zařízením tohoto typu na území Prahy a v celé ČR! S přibývajícím počtem žáků s diagnostikovanou poruchou chování vznikají specializované třídy pro tyto žáky i na jiných školách. Kromě školského zákona se řídíme vyhláškou č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, a vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, vždy v platném znění.
► Vyhovíte všem zájemcům?
Snažíme se vyhovět všem, ale musíme brát ohled na žáky, kteří už do školy chodí. Je třeba zvážit, zda naše škola bude pro nového žáka vhodná. Naším zájmem je, aby příchod nového žáka byl minimální zátěží pro stávající kolektiv a na druhou stranu aby nově příchozí žák dokázal pracovat v podmínkách, které u nás máme. V této souvislosti je třeba říct, že je velkou chybou, že byly zrušeny diagnostické pobyty – pobyty na zkoušku.
► Co si máme představit pod pojmem „žáci se specifickými poruchami chování“? Které poruchy to jsou?
Jedná se o děti se širokým spektrem symptomů, které prolínají jednotlivými diagnózami. Pro ilustraci můžeme uvést syndrom ADHD s impulsivitou, okruh poruch autistického spektra, děti dlouhodobě hospitalizované pro psychickou poruchu, děti s emočními problémy a obtížemi v chování anebo s problémy vyplývajícími z rodinného prostředí.
► A co děti s poruchou chování v kombinaci se specifickou poruchou učení (SPU)?
Těch je u nás téměř polovina. Etiologie specifických poruch chování a učení je velmi podobná, proto často jdou ruku v ruce. Některé projevy poruch chování (odmítavost, slovní agrese, nechuť ke škole, nízká frustrační úroveň) vznikají jako sekundární projevy SPU, zvláště u dětí, kde byla diagnostikována v pozdějším školním věku či tam, kde náprava SPU chyběla vůbec.
► A co děti s poruchou autistického spektra, jaké jsou?
Do této kategorie řadíme děti, u nichž převažují problémy v sociální oblasti a v komunikaci. Dítě obtížně vyjadřuje svá přání, pocity, problematicky vytváří nové komunikační vzorce, nesnadno chápe pro ně „nové“ situace. Takový žák vyžaduje určité stereotypní vazby, často se uzavírá do svého vlastního světa. Skupina vrstevníků toto dítě nedokáže přijmout, proto intenzivně vnímá jeho odlišnost až bizarnost. Nejpočetnější skupinou žáků s autistickými rysy jsou v naší škole žáci s Aspergerovým syndromem.
► Tyto děti to asi mají v životě těžké…
Jistě… a zejména proto, že symptomy jednotlivých poruch se často kombinují a vzájemně ovlivňují. Obecně lze říci, že tyto děti málokdy zažívají úspěch, většinou selhávají doma i ve škole. Charakteristiky poruch a jejich projevy se vzájemně prolínají. Jejich přesné odborné diagnostikování je předpokladem a zároveň nedílnou součástí procesu vřazení dítěte do školní výuky. V rámci výuky je pak důležité upravit celý proces tak, aby byl pro žáky srozumitelný. Obecně můžu říct, že u nás ve škole jdeme primárně cestou úpravy podmínek vzdělávání, a ne snižování laťky toho, co žáci dokážou.
► Těžké to však nemají jenom s učením, ale i se spolužáky…
Kontakt se spolužáky nevyhledávají, případně jej navazují nestandardním způsobem, třeba i fyzicky: pošťuchováním, popichováním. Při vyučování vykřikují, pobíhají a nedokážou se soustředit delší časový úsek. Během výuky vedeme žáky ke vzájemné toleranci a respektování odlišných projevů chování.
► Ovšem nejtěžší to zřejmě mají vaši učitelé. Jak zvládají výuku, když se při ní děti navzájem pošťuchují, vykřikují, pobíhají po třídě, nebo se dokonce fyzicky napadají?
Již jsem zmínila úpravu podmínek vyučování. K těm patří snížený počet žáků ve třídě, podpora učitele asistentem pedagoga, dodržování osvědčených postupů a metod práce, respektování potřeb žáků, předcházení konfliktům. Základem přístupu k žákům je nastavení jasných pravidel a neulpívání na případných chybách. Nic z toho však nebude fungovat samo o sobě, pokud do celého procesu nezapojíme rodiče. A to se naštěstí v drtivé většině daří. S rodiči jsme v pravidelném a častém kontaktu, a to i nad rámec třídních schůzek.
► Odborníci apelují, aby v každém kraji v Česku vznikla alespoň jedna škola vyhrazená těmto dětem. Věříte, že se to podaří?
V tomto ohledu jsem spíše skeptická. Podle mého názoru chybí politická vůle, protože dobře víme, že odborná potřeba nestačí. Jsem speciální pedagog, a proto dobře vím, že školy určené dětem se speciálními vzdělávacími potřebami mají velký význam pro jejich vzdělávání a zároveň velký integrační potenciál směrem k jejich dalšímu uplatnění v pozdějším životě. Žáci vycházející z naší školy většinově pokračují v dalším studiu. A to nás samozřejmě těší.
Eva ROKYTOVÁ
PhDr. Helena Hainová