(OCHRÁNCE – NOVÝ SERIÁL PRO KANTORY, ŽÁKY I RODIČE)
Pátého září 2021 odvysílala Česká televize první příběh desetidílného seriálu Ochránce, který je zasazen do školního prostředí. Vypráví o vyhrocených událostech, které se sice běžně ve školách neodehrávají, ale jsou odvrácenou tváří komplikovaných, dramatických vztahů, dokonce s tragickými následky, které se i v tomto důstojném prostředí odehrávají.
Nejde o tvůrčí fantazii scénáristů, ale o reálné příběhy, které divák prožívá s ústřední postavou – školním ombudsmanem v podání Lukáše Vaculíka. Ten se ocitá v roli školního vyšetřovatele, který je posílán k řešení nejrůznějších složitých kauz. Detektivní háv seriálu dodává příběhům napětí. Na dobrém detektivovi je, aby odhalil, na dobrém ombudsmanovi, aby pomohl. Jak se s tímto náročným úkolem musí vyrovnávat seriálový „ochránce“ Lukáš Vaculík, který řešení má už předepsáno ve scénáři? Tak to je otázka přímo na tvůrce.
Týdeník ŠKOLSTVÍ oslovil scénáristu seriálu Tomáše Feřteka, bývalého novináře, znalce školního prostředí.
Jak jste spokojen s prvními recenzemi?
Pokud myslíte opravdu recenze v médiích, těch zatím mnoho nebylo, asi tak tři čtyři. Navíc některé z nich to téma jen tak povšechně přeletěly. Zajímavější jsou ohlasy diváků, jednak na sociálních sítích a filmových databázích, jednak od lidí, kteří přímo píší. Těch je hodně a jsou zatím v naprosté většině vstřícné.
Jistě jste předpokládal, že ohlasy diváků z řad učitelů a rodičů a ostatních budou z jiného úhlu pohledu.
Myslíte to tak, že učitelé a rodiče budou mít na ty epizody rozdílný názor? Do jisté míry je to tak. Dělali jsme během prázdnin hodně předpremiérových projekcí před učitelským publikem. Kromě učitelů, kterým se ten seriál zatím bezvýhradně líbí, se část z nich obávala, že to na jejich práci vrhne špatné světlo, protože my z logiky žánru ukazujeme právě ty problematické a složité situace, v nichž si třeba učitelé nevědí rady nebo v něčem selžou. Ale obava, že to zhorší veřejný obraz učitelské profese, se zatím nepotvrdila. Rodiče a obecně veřejnost si naopak až u té televize uvědomí, jak složité věci musí učitelky a učitelé řešit. To je jejich nejčastější reakce a to byl náš záměr, aby veřejnost měla více než dva měsíce, kdy se bude seriál vysílat, před očima dilemata, která zažívá učitel ve škole každodenně. Možná nejsou v tak vyhrocené podobě, ale přesto je často složité poradit si s nimi se ctí.
Překvapil vás nějaký ohlas?
Ve chvíli, kdy se na každou epizodu podívá víc než jeden a půl miliónu lidí, dostanete vždy celé spektrum ohlasů a názorů, často zcela protikladných. Překvapivé je spíš to, jaké detaily lidé řeší – interiéry, jak se učitelky oblékají, jestli se tam hodně kouří… Jestli mě něco překvapilo, pak snad jen množství a intenzita těch pozitivních ohlasů hned od prvního dílu. To jsem tak úplně nečekal.
Vaše příběhy mají autenticitu, nejsou vymyšlené od stolu a to seriálu dodává punc důvěryhodnosti. Na druhou stranu, proč necháváte Lukáše Vaculíka v mnohých případech bezradného? To byl tvůrčí záměr, aby nositel Zlatého Ámose ve své reálné funkci občas tápal?
Záměr to byl a kupodivu si toho dost diváků všímá, že Pelán často němě zírá. Ona vás samotná učitelská praxe ani Zlatý Ámos pro takovou funkci tak úplně nevybaví. A s tím my právě hrajeme. Někdo, kdo je sebevědomý, určitě dobrý učitel, ale možná i trochu namyšlený chlápek, přijme tu funkci v přesvědčení, že po tolika letech ve školství všemu rozumí. A opakovaně je usvědčován z toho, že zná spíš jen svůj malý dvoreček, a tím, co se ve školách děje, je opakovaně překvapován. Takže ano, tápe po většinu těch deseti epizod a trvá mu, než nabude alespoň nějaké jistoty.
Tento seriál je vlastně první rozsáhlejší sonda do prostředí škol. Doposud se u nás od dob Nemocnice na kraji města točí jen z nemocničního prostředí a televize jsou zaplaveny těmito seriály. Vy jste tak vlastně průkopníci, určitě už dnes přemýšlíte, že školské prostředí skrývá další a další nevyřčená témata.
Takhle jsme se spoluscenáristou Matějem Podzimkem a producentem Michalem Reitlerem neuvažovali, ve smyslu, že doktorů bylo dost, uděláme něco o učitelích. Spíš jsme dlouho uvažovali, jak tak klíčové téma, jakým je situace v našich školách, dostat k širokému publiku, které se o něj sice nezajímá, ale bez něj je těžké přimět politiky, aby některé věci změnili. Proto jsme se rozhodli to téma dovést do domácností na podvozku detektivky, což je dnes oblíbený žánr, a stavět na znalosti prostředí a autenticitě. To jsme se naučili při práci na Případech 1. oddělení, kde je jedním ze dvou scenáristů policista, který fakticky popisuje případy, které vyšetřoval. My jsme se snažili přistupovat k tématu se stejnou znalostí věci.
Uvažujete o pokračování?
Zatím ne. Je to týmová práce minimálně na tři čtyři roky a my už každý v tuhle chvíli pracujeme na jiném projektu.
V roce 2004 českým školstvím otřásla vražda. Šedesátiletý pedagog středního odborného učiliště ve Svitavách se stal obětí útoku svého žáka. Mladík při vyučování napadl učitele nožem a způsobil mu vážná zranění, kterým v nemocnici podlehl. Šlo o vůbec první případ, kdy násilí na českých školách skončilo smrtí. Od té doby dochází k dalšímu násilí a šikaně, jak váš seriál sugestivně zachycuje. Školské odbory od té doby volají po větší právní ochraně učitelů a přišly s návrhem, aby učitelům byl přidělen status chráněné osoby. Co si o tom myslíte?
Nemám pocit, že by zrovna ten status něčemu pomohl. U nás není problém nějaká systémová neúcta a agresivita vůči učitelům. Ale časté jsou na některých školách individuální excesy, které je pro pedagogy velmi obtížné zvládnout. A dítě v afektu status chráněné osoby od agrese neodradí. V tom popisovaném případu šikanování učitelky z první epizody seriálu vlastně stačilo stopnout ty tři agresory včas. Nebyli to žádní násilníci a dali by si bez problémů říct. Na tom se shodli vlastně všichni odborníci, kteří ten případ šetřili, včetně školní inspekce. Takže podstatnější je podporovat dostatečné předávání informací ve sborovnách, aby se včas vědělo, který učitel má v některé třídě problém, a nabízet dostupnou a rychlou pomoc, třeba v takových případech, jako byl ten agresivní kluk v epizodě nazvané Andílek. Tam se nedá čekat měsíc dva na poradnu a posudek, potřebujete etopeda nejlépe hned druhý den. Ale ještě lépe psychologa, který odhalí ten potenciál problému dřív, než k nějaké agresi dojde.
Jana KAŠPAROVÁ
