Prakticky všechny školou povinné děti hrají počítačové hry a hrají je i čtyři z pěti rodičů. Přesto jen polovina si zahraje spolu s dětmi. A jak vyplývá z online průzkumu, který v létě na platformě Instant Research mezi pěti stovkami rodin provedl výrobce herních periférií HyperX, jen necelá 2 % dětí mají počítačové hry úplně zakázané.
„Vidím rád, že rodiče nezakazují počítačové hry paušálně, ale přemýšlejí nad tím, ke kterým hrám děti pustí,“ komentuje výsledky psycholog Michal Božík z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. I další výsledky ukazují, že rodiče berou videohry jako součást dětského světa, do kterého se také rádi podívají.
Rodiče už děti od počítačů a her neodhánějí. Pro skoro polovinu rodičů, kteří s dětmi hrají, je to další způsob, jak spolu trávit čas, 38 procent baví stejné hry, pětina rodičů ho bere jako sondu do života svého dítěte. Neznamená to, že by rezignovali na rodičovský dohled. Jak odpovídali v průzkumu, považují hry za součást dnešního dětství, oceňují, že se tím děti učí ovládat počítač, berou hraní jako odpočinek, ale na druhou stranu si uvědomují, že se děti kvůli počítačům málo hýbají a odvádí je to od povinností.
„Rodiči už se stala generace, která bere počítačové hry jako součást života a ocení i jejich edukativní funkci,“ doplňuje Michal Božík. „Obecně je interaktivita pravděpodobně nejdůležitějším prvkem, který odlišuje videohry od ostatních médií. Například videohrou se dá nejlépe učit ty věci, kde je nutný prožitek: různé silné morální nebo emocionální příběhy, jak je známe například z dějepisu.“
Je vidět, že rodiče už jsou generace, která s počítačovými hrami vyrostla. Ostatně jen pětina rodičů počítačové hry vůbec nehraje (22 % maminek, 17 % tatínků).
● Devět z deseti školáků hraje každý den
Drtivou většinu školáků najdete u počítače nebo tabletu každý den, pětina dětí dokonce hraním stráví denně více než 2 hodiny. 8 procent dětí má na hraní vyhrazený víkend.
Přitom jen dvě třetiny rodičů zajímá, co si dítě na telefon nebo počítač stahuje, jaké hry hraje. Omezují i to, kde si děti hrají – většina dětí hraje hry v pokojíčku, jen 2 procenta si mohou hrát ve škole, 6 % na toaletě.
„Rodiče zejména menších dětí by měli zvážit, zda by nebylo lepší, aby děti hrály počítačové hry ve společných prostorách. Důvodů je několik. Zaprvé proto, aby jim rodiče mohli poradit, také aby děti viděly, že společná hra může být zábavná nebo že se může odehrávat ve společném prostoru. A v neposlední řadě aby měl rodič přehled a jistotu, že dítě nehraje něco, co je pro něj nevhodné. Kromě toho se rodič může dozvědět mnoho o chování dítěte a může tomu přizpůsobit diskusi s dítětem, stanovit pravidla,“ doporučuje Michal Božík.
● Jak na společné hraní?
Společné hraní, i když jde o počítačové hry, může být cesta do dětské duše. Chápe to tak pětina rodičů. A skoro polovina rodičů s dítětem hraje, nejčastěji s těmi nejmladšími, ale nevzdává to ani se školáky a teenagery. Čtvrtina rodičů si najde chvilku každý den, aspoň o víkendu si s dětmi zahraje 37 %, několikrát týdně dalších 14 %.
Jak na společné hraní, radí i Mikoláš Tuček, dlouholetý šéfredaktor časopisu Score, bývalý moderátor pořadu RE-PLAY a hlavně otec rodiny: „Čas strávený s dětmi považuji za ten nejlepší, ale měl by to být tzv. quality time – tedy ne, že vedle sebe sedíte na gauči a každý si řeší na mobilu svoje, ale skutečně něco děláte dohromady.“
HYPERX + RED
Další informace naleznete na adrese http://www.facebook.com/hyperxcommunity.
S