Ředitele škol dusí byrokracie a nadměrná administrativa

Ředitelé českých základních a středních škol považují za největší problém přebujelou byrokracii a administrativu. Tento názor sdílí 95 procent z nich. Mezi další nejvýraznější potíže škol patří podle ředitelů mzdy nepedagogických pracovníků, výše takzvaných „ostatních neinvestičních výdajů“ (ONIV) a chybějící učitelé. Jako problém naopak ředitelé většinou nevidí šikanu nebo nedostatek ani naopak přetlak žáků. Vyplynulo to z průzkumu, který mezi pěti sty řediteli základních a středních škol z celé republiky uskutečnila společnost GTS Alive, která mimo jiné vydává a spravuje studentské a učitelské průkazy ISIC a ITIC.  

„Ředitelům škol také vadí, že se od nich požaduje, aby byli jakýmisi supermany. Musejí řešit všechno od rozbitých toalet přes výběr linolea až po pedagogické vedení a strategický rozvoj školy a stát se odborníky na sto a jednu oblast. Nedá se to podle jejich slov vše zvládnout, zvláště když k tomu musejí trávit dny opakovaným vyplňováním těch samých údajů pro řadu různých institucí či administrovat velmi složité dotace,“ shrnul další zjištění průzkumu ředitel GTS Alive Radek Schich.

Průzkum proběhl v červnu 2023 a zúčastnilo se jej 500 ředitelů škol ze všech 14 krajů České republiky. Ze 60 procent šlo o školy základní, dále pak o gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště.

Co štve ředitele nejvíce

Výběr typických odpovědí ředitelů na otevřenou otázku: „Co Vás na českém školství a/nebo na Vaší práci nejvíce štve?“

(odpovědi ředitelů ponechány v původním znění)

  • Nejvíce mě štve, že se ředitel nemůže věnovat odborné práci, směřování školy, pedagogickému vedení či inovacím, jelikož řeší tisíce vykazování, nefungující záchody a výběrová řízení na nové linoleum…
  • Byrokracie a administrativa – ředitel středně velké školy by měl být „brouk Pytlík“, odborník téměř na vše. Nikoho nenapadlo např. směrnice… vydat jednotně pro všechny školy s možností úpravy, zbyl by čas na jinou – pedagogickou – práci a odpadl stres před kontrolami v této oblasti, škola má především vzdělávat. Před vydáním nových věcí (zrušení 2. cizího jazyka, 9. třídy…) se zeptat (dotazník, webinář…) i na vesnických školách, malotřídkách, středně velkých školách z jiných regionů ČR než pouze Praha, Brno.
  • Byrokracie, multitasking, neskutečný rozsah zodpovědností a povinností ředitele v oblastech, kde není odborníkem – BOZP, ekonomika a financování, správa budov… –, přístup ČŠI – založen na kontrole místo podpory, absence rovnocenného partnerského přístupu inspektorů k pedagogům.
  • Byrokracie (ze škol se stávají regulérní úřady, ředitel je na vše sám a dle názoru ostatních si MUSÍ umět poradit se vším – od výuky přes právo po stavební činnosti), ztráta selského rozumu, nesoudnost účastníků vzdělávacího procesu, čím dál tím častější vyhrožování právníky a soudy.
  • České školství – příliš velká právní subjektivita. Je to do vlastních řad – ale nikde ve světě není možné, aby ředitel byl na pozici desítky let. Ten člověk už nemá co dát. Souvisí to také se subjektivitou, žádný úřad ho nemůže posunout na jinou školu, kde by zase předal to nejlepší.  
  • Každý ministr přijde s převratnou myšlenkou, ale není tam dost dlouho, aby ji realizoval. Nepomýšlí se na zvyšující náročnost toho, cokoliv do dětí dostat. Rodina je přesvědčená, že škola zdržuje od aktivit, a pokud má dítě špatné známky, rozhodně není namístě něco začít dělat, jedině možná zajít do poradny, aby toho měl méně. Digitalizaci do škol vymysleli ti, kteří bohužel nedomysleli, že to musí také někdo dělat! Často vyplňuji dotazníky typu: Organizujete víkendové akce pro žáky, odpolední setkání při sportu nebo turistice? Pokud učitel učí 6 hodin, potřebuje si odpočinout, většinou je tak unavený přesvědčováním žáků, aby něco dělali, že sám už nemá sílu, aby se věnoval sobě a své rodině. Nechápu, kdo přišel na to, že by učitelé měli ještě pracovat v odpoledních hodinách, o víkendech a o dovolené. Administrativa je rozbujelá, ale nemyslím, že by v poslední době narůstala. Je toho prostě hodně…
  • Málo prostoru na pedagogickou práci, nejednotné osnovy – RVP a z toho vyplývající nejednotné ŠVP –, stále se měnící ministr školství a s ním vždy přijdou zbytečné změny.
  • Moc ministrů a ještě víc poradců – každý má spoustu nápadů, ale nesledují cíl stanovený ve Strategii 2030+, spamují nám už i datovou schránku – info o UKR dostávám i 3x tu samou zprávu. Totální nejistota, co bude, má velký vliv na psychickou pohodu ředitelů i učitelů. Jak mám plánovat např. AP od září, když nevím, jestli je třeba v lednu nebudu muset propustit? Stále se volá, že máme dost ONIV, ale jen na plavání zaplatíme asi třetinu celkové částky. Šíleně složité byly ONIV na info myšlení a propasti. Jako by nás chtěli všechny nachytat na tom, jak jsme neschopní, a ještě nám uložit neoprávněné čerpání prostředků…
  • Nadměrná administrativa, široký záběr oblastí, které musím řešit – pedagogická, sociální, legislativní, ekonomická, obchodní, právní….
  • Nadměrná administrativa. Že jsem na všechno sama – jak zespoda, tak seshora mají všichni různé protichůdné požadavky, kterým není lehké vyhovět a žádné rozhodnutí není správné.
  • Nadměrná administrativní zátěž všech včetně učitelů
  • Nadměrná byrokracie, nedostatečné řešení nedostatků kvalifikovaných učitelů a jejich špatné odměňování; nedostatečné odměňování nepedagogických zaměstnanců
  • Na malotřídce obrovská nálož práce na ředitele…. Ne-odměňování ředitele školy radou obce Nevědomost o náročné práci ředitele školy – obec…
  • Nedostatečná podpora ze strany MŠMT v oblasti vzdělávání v trendech, které MŠMT vyžaduje – např. chce se, aby učitelé formativně hodnotili, avšak systém vzdělávání učitelů v této oblasti je nedostatečný. Stejně nízká (žádná) podpora byla již při zavádění ŠVP a tento stav pokračoval až doteď. To, že budu donekonečna opakovat, že je třeba zajistit úspěch pro každého žáka (s dovětkem, jak máme špatné učitele, protože to nedělají), neřeší situaci, pokud učitelům neukážu, jak na to. Z pozice ředitele se komplexní vzdělávání a implementace zajišťuje obtížně (DVPP nemají požadovanou úroveň, jsou drahá a daleko). V otázce inkluze nynější zamýšlenou parametrizaci asistentů pedagoga („asistent by neměl být k dítěti, ale pro pomoc pedagogovi“, což je něco zcela jiného než původní: „inkluzí bude zajištěno, že každé dítě, které potřebuje, dostane asistenta“) považuji vysloveně za podvod.
  • Nedostatečná veřejná debata o strategii 2030+ a obecně veřejná debata o tom, co je kvalita ve školství.
  • Nedostatek učitelů, nedostatečné prostory (kapacity) pro kvalitní výuku, nesystematické změny v RVP, neustálé změny ve vyhláškách a dalších dokumentech a neúměrné požadavky různých orgánů na to, co všechno školy musí dělat a za co zodpovídají (místo zaměření na kvalitu vzdělání zaměření na plnění všemožných jiných povinností)
  • Nedůvěra a nespolupráce rodičů, mnohdy slovně agresivní komunikace s rodiči, obrovské množství školní administrativy, leckdy byrokratické podmínky ESF projektů, nedostatek nepedagogických pracovníků a nemožnost vybírat kvalitní učitele, nedostatečné finanční ohodnocení
  • Neexistuje skutečná podpora odborného školství počínaje financováním, kdy odborná výuka je finančně náročnější, tak nespravedlivou spolecnou maturitou, která je stejná pro gymnazialni žáky
  • Nedostatek financí na zvýšení platů a investice, zkreslující mediální obraz škol (učitelé mají samé prázdniny, pracují jen 6 hodin denně a chtějí pořád víc peněz), nemožnost sestavit si tým v souladu s vizí školy (nedostatek pedagogů, téměř nemožnost rozloučit se s hůře spolupracujícími kolegy)…
  • Nejsem v provozu tolik, kolik bych potřebovala pro vysoký počet pracovních e-mailů, datových zpráv, sledování pokynů na neveřejném webu… Chci-li rozsáhlé školské zařízení posouvat a metodicky vést, aktualizovat dokumenty apod., promýšlím celkovou koncepci do pozdních večerních hodin, o víkendech, v noci, o dovolené.
  • Nekompetentní a bezkoncepční řízení resortu, formálnost v práci nadřízených orgánů  ČŠI a a jejich alibistický přístup, minimální podpora práce škol z jejich strany a naopak – tendence k přizvukování množství hloupých názorů či stížností, což je dáno výše uvedeným.
  • Nekoncepčnost. Dle libovůle politiků (pro jejich zviditelnění) se dělají změny ode zdi ke zdi! Chvíli se podporují odborné školy, protože republika potřebuje řemeslníky, pak zase gymnázia, protože všeobecné vzdělání je levnější a žádané volícími maminkami pro jejich děti. Potřebujeme samozřejmě obojí v jistém poměru, ale to bohužel nezní natolik zajímavě, aby to někoho zviditelnilo. Kvůli politickým bodům nejhlasitejších „kritiků“ pak střední školství trpí nepředvídatelnými výkyvy ve financování 🙁
  • Nesmyslná a přebujelá administrativa, nekonečná zodpovědnost ředitele a tomu neodpovídající finanční ohodnocení.
  • Nesmyslná byrokracie, přesun peněz do evropských projektů, parazitické organizace, ubírající peníze (povinná školení o ničem, inkluze, Šablony, progresivistická agenda, nesmyslné dotační tituly typu Překonání digitální propasti). Spousta peněz je účelově vázaných na pochybné účely, kupř. nákup robotických hraček (tedy zejm. ozobotů..). Vyplňování výkazů u evropských projektů je naprosto mimo mísu – musíme vytipovat žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a ten musí mít 100% účast na školním klubu. Byli ti lidé, co to vymýšlejí, někdy v nějaké škole? Vylezou někdy z těch jejich kanceláří? Proč na prvním stupni máme tři kolonky pro pohlaví?!
  • Nesmyslnost některých věcí – například: 1. nutíme žáky druhého ročníku být ve škole 30-32 hodin + domácí příprava a na druhou stranu se volá po wellbeingu a 4denní pracovním týdnu… tyhle dvě věci jdou přece absolutně naproti sobě.  2. Výuka dvou cizích jazyků na ZŠ, proč se raději nesoustředíme na 1 jazyk (klidně ať je to světová AJ), ale za to pořádně – ne gramatiku, ale slovíčka a zaměřit se na použitelnost v běžném jazyce (k čemu je dětem v 9. předbudoucí čas??? 3. přílišná odbornost některých přdmětu – jde přece o základní školu – tedy základy do života. Měli bychom děti učit kompetence a ne jim do hlavy rvát zbytečnosti, kterým jsme se naučili říkat „všeobecný přehled“ atd. 
  • Nespolupráce nadřízených institucí. Neustálé přeposílání stejných informací zřizovateli, na kraj, na MŠMT, na inspekci, ČSÚ apod. Stačilo by vykázat jednou a ať si to předají.
  • Vadí mi systém odměňování – mladý učitel, nadšený, ochotný, inspirativní – plat 32 000 Kč, služebně starší, vyhořelý nebo zkrátka pracuje rutinně – plat 42 000 Kč. V meziročním srovnání je to rozdíl 120 000 Kč, tedy toto mu nemohu dorovnat ani odměnou, vždy bude na tom hůře.
  • Proč není inkluze jen na školách, které ji opravdu chtějí dělat, nebo už s ní mají nějaké  zkušenosti a chtějí v ní pokračovat? Plošná inkluze je naprostý nesmysl. Zainteresované školy by měly mít podporu – finanční, odbornou… obrovská byrokracie – stále jen výkazy a dotazníky, upadá prestiž učitelského povolání,
  • „Odborníci“ na MŠMT, krajských úřadech a trojkových obcích
  • Odezdikezdizmus
  • Podfinancování, platy zejména nepedagogických pracovníků=katastrofa,   takže udržet si kuchaře nebo údržbáře je velmi obtížné, výše platu učitele nemůže konkurovat jiným oblastem, takže sehnat učitele technických odborných předmětů je prakticky nemožné. Společenská prestiž učitele veškerá žádná.  Chátrající budovy škol a peníze tak leda na záplatování nejhoršího…..
  • Přebujelá administrativa (zbytečně moc úředníků), nekoncepční práce MŠMT, zbytečné a nesmyslné kontroly, obtěžování ze strany neziskových organizací, zbytečná hlášení, statistika…
  • Přebujelá administrativa, zodpovědnost za technický stav budovy, nadměrné čerpání dotací a s tím spojená nesmyslná administrativa a vykazování, neustálé nesystematické změny, 150 ministrů, není opora v MŠMT…atd, atd.
  • Školy, které, ač je inkluze, vytvářejí třídy se zaměřením a pak se tváří, že u nich to děti s potřebou podpůrných opatření nedají a odesílají je na jiné školy.
  • Čím dál menší „hodnota“ hodnocení, kdy žáci základní školy, se i přes velmi špatné výsledky, stejně dostanou na maturitní obory, čímž tedy klesá celkově motivace vzdělávat se a držet nějakou, byť jen přirozenou kázeň.
  • Spousta věcí mě baví, ale vy se ptáte na to, co mě štve :  1. výkaznictví – vyplnění elektronicky a posléze tisk s podpisem zaslat poštou či datovkou – jedná se o násobení činnosti. Výdy’t si spoustu může úředník na vyšším místě vytáhnout z UIV ! 2. administrativa 3. kontrola  – jejich věta nejsem poradní orgán – a kdo teda je ? 4. neustále svazování mzdových prostředků – v případě, že máte více nemocných vzniká problém, v případě, že potřebujete rychle dohodu o provedení práce – vzniká problém atd. 5. rychlost střídání ministrů …a každý přichází s novým geniálním nápadem a novými poradci) – možná by bylo fajn, nechat někdy něco dozrát…  
  • Tým vedení školy nemá čas na pedagogické vedení sboru, rozvíjení vizí. Neustále jen řešíme provozní věci, administrativu. Nedostatek kvalitních učitelů (hlavně M, Fy, INF), nedostatek psychologů, spec. pedagogů. Nízké ohodnocení neped. pracovníků. Nízký rozpočet na opravy a zkvalitňování pracovního prostředí ve škole.
  • Vysoká administrativní zátěž. Ředitel školy řeší od rozbitého záchodu po ministerstvo.
  • Že se od ředitele, zástupce i učitele očekává, že bude superman a bude zvládat a rozumět řadě odborných profesí najednou (manažer, ekonom, právník, psycholog, speciální pedagog, kouč, žurnalista atd. atd.). Že se stále víc zvyšuje psychická náročnost této profese a místo snížení počtu žáků ve třídě pro lepší individualizaci, snížení přímé činnosti pro řadu dalších souvisejících činností… mluví o navyšování kapacit a navyšování přímé činnosti.

RED + GTS Alive