Dlouhá léta se politici vymlouvali na to, že něco se nedaří především proto, že se stále musí vyrovnávat s neblahým dědictvím totalitního režimu. S narůstajícím časem, kdy totalitní režim již zapadal prachem, svoji argumentaci pozměnili a vinu svádějí především na předcházející vlády.
Ve školství by však byla takováto argumentace zcela nesmyslná a mimo jakoukoliv realitu. Za všechno, s čím se musíme dnes potýkat a co se nám stále nedaří, si můžeme sami. Názorně se to dá prezentovat na problematice maturit, které dlouhodobě patřily a patří k nejvíce diskutovaným a mediálně prezentovaným problémům našeho školství.
Rozvolnění systému
Zakopaný pes je už v období bezprostředně po listopadové revoluci v roce 1989. Tehdy došlo k tomu, že se celý školský systém rozvolnil. Ve skutečnosti nešlo o žádné rozvolnění, ale o účelovou, systematickou a všeobecně podporovanou destrukci stávajícího systému. V letech totality maturity – i přes existenci řady výhrad a připomínek – v podstatě fungovaly. Jako zkoušky uzavírající středoškolské studium měly odpovídající náročnost, požadovanou všeobecnou úroveň i společenskou prestiž. Pak se ale vše změnilo.
A zatímco se na nejrůznějších kompetentních místech vášnivě diskutovalo o podobě nového zákona o státní správě a samosprávě ve školství, tak zcela mimo pozornost ministerstva školství docházelo k živelnému zakládání soukromých škol, víceletých gymnázií a blíže nijak nespecifikovaných středních škol nabízejících závěrečnou maturitní zkoušku po nekvalitním studijním programu jako příjemný bonus. Paralelně s tím docházelo k destrukci značné části výukových osnov. Ve zcela nepřehledné situaci logicky došlo i k tomu, že se výrazně změnily také maturity. Řada především nově vzniklých škol využila situace k tomu, aby si upravila maturity podle svých představ a možností, v podstatě bez jakéhokoliv ohledu na stále platné předpisy či obecně a dlouhodobě respektované mravy spojené s maturitní zkoušku. Došlo k situaci, že četné maturity zcela ztratily odpovídající a požadovanou náročnost, maturovalo se i z předmětů, které ve výuce neměly odpovídající hodinovou dotaci, zdůrazňovalo se, že do maturit v soukromých školách by neměl nikdo nijak zasahovat, protože jejich výuka je zcela specifická. V řadě případů se nedala vyloučit ani přítomnost korupce. Výrazně tak byla oslabena jak vypovídací hodnota maturit, tak i jejich společenská prestiž.
Destrukce školství
Zásluhou maximální liberalizace, prosazované a podporované prakticky všemi politiky, tak docházelo ke zřetelné destrukci celého školského systému, především ale veřejného školství. Mnohdy nijak neskrývaná snaha, aby soukromé školy nebyly budovány vedle kvalitních veřejných škol, ale především jako kvalitní a požadovaná alternativa upadajícího veřejného školství, byla přitom více než očividná.
Marné snahy o změnu
Trvalo přitom několik let, než i ministerstvo školství prohlédlo, uvědomilo si svoji povinnost a odpovědnost, ale i situaci, která směřovala ke katastrofě. Až v polovině devadesátých let spustilo ministerstvo školství několik „ozdravných“ projektů, mezi nimiž přední místo zaujímal projekt Maturant. A tehdy, bohužel, ministerstvo školství po odborné stránce zcela zklamalo. Projevilo se to jeho zásadním nepochopením toho, v čem spočívá základní problém maturit. Své pochybení navíc ještě umocnilo předáním celého projektu nikoliv do rukou pedagogických odborníků, ale spíše jen loajálním úředníkům specializujícím se na čerpání grantových prostředků. Ti pak svoji pozornost zaměřili na to, co jim bylo obsahově bližší, tedy především na celkové logistické a technické zabezpečení maturit. Podstatný a základní problém spočívající v prosté nemožnosti koncipovat jednotnou a stejnou maturitní zkoušku pro všechny střední školy nijak nevnímali a neřešili. Od této doby se pak datují předlouhé a v podstatě nic zásadního nepřinášející snahy o proměnu maturit.
Nové pojetí maturit
Pokud by od samého počátku po listopadu 1989 nedošlo k masivní destrukci celého školského systému včetně maturit, mohlo se okamžitě pracovat na jeho zlepšení, zkvalitnění i přiblížení novým podmínkám a mezinárodním pedagogickým trendům. Tehdy existovala také ještě i možnost, že by se na projektu zkvalitnění maturitního systému podíleli i četní pedagogičtí odborníci, kteří by byli pro tento úkol plně kompetentní. Tento čas byl ale nenávratně ztracen, a tak po „rozvolnění“ maturit se vytvářel celý megalomanský, finančně štědře dotovaný a pečlivě medializovaný projekt nového pojetí maturit se systémem centrálně zadávaných a opravovaných úloh a zpracovávaných nově zřízeným specializovaným pracovištěm CERMAT (Centrum pro reformu maturity). Realizované sondy Maturant, které byly mnohem více úřednickými než pedagogickými projekty, tak otevíraly dokořán dveře do finančními prostředky sice bohatě vydlážděných uliček, ale současně uliček značně neprůchodných a spíše slepých než perspektivních. Dalo by se dokonce říci, že základní a velmi vítanou motivací v rámci celého projektu bylo mnohem více příjemné čerpání státních prostředků než vlastní snaha maturity skutečně zlepšit.
Bezradnost ministerstva
Ministerstvo školství se (časem možná již i proti své vůli) postupně dostalo do zajetí řadu let bombasticky propagovaného projektu Maturant a jeho přípravných sond majících ověřit novou koncepci maturit po technické, organizační i obsahové stránce. Přitom stále zcela alibisticky pomíjelo vlastní podstatu celého problematicky pojatého projektu a trvalo především na některých dílčích a postupně vyhlašovaných a odvolávaných požadavcích. Ty pak mnohdy byly předmětem sváru a boje ministerstva s Poslaneckou sněmovnou. Stačí jen vzpomenout, jak se v průběhu času a medializovaných diskuzí postupně měnilo třeba začlenění matematiky do maturit (maturitní zkouška pro všechny středoškoláky, zkouška jen pro některé střední školy, rozdílná úroveň zkoušky na různých typech škol, možnost alternativního výběru s cizím jazykem). Přitom to, že teprve v průběhu těchto diskuzí docházelo až postupně k „objevnému“ závěru, že výuka matematiky na všech typech středních škol není v takovém rozsahu, aby se z ní skutečně maturovat dalo, byla přímým svědectvím nízké kompetentnosti těch, kteří se reformou maturitních zkoušek profesně zabývali.
Došlo přitom i k několikerému časovému odložení vlastního spuštění nové maturity, když si úřadující ministr nebyl zcela jistý tím, že by případné neúspěšné výsledky maturit neotřásly jeho ministerským postem.
Školský rezort propadl
Skutečnost, že do současnosti stále není otázka maturity úspěšně vyřešena, rozhodně nepatří k tomu, čím by se školství mohlo chlubit. Může si ale za to samo a bylo by zbytečné se na něco nebo někoho vymlouvat. Můžeme jen konstatovat, že v této své maturitní zkoušce školský rezort zcela nenávratně propadl. Samozřejmě že spolu se svým nejvyšším úřadem z Karmelitské ulice. Nesporným dokladem této skutečnosti může být i konstatování, že děti, které se narodily v době vzniku projektu Maturant, mají dnes již akademické vysokoškolské tituly. Utěšovat nás ale může, že přestože jsou maturity z mediálního hlediska nejvíce prezentovaným školským tématem, školský systém na nich nestojí a rozhodně nepatří ani k jeho základním kamenům.
Žádná perspektiva
Současná legislativní úprava maturitních zkoušek, k níž se dospělo po více než pětadvaceti letech diskuzí, hlasitě vykřikovaných a vzájemně se překřikovaných požadavků, není z pohledu mnohých ani optimální, ani z hlediska současných potřeb či výhledu do budoucnosti nosná a perspektivní. Nerespektuje specifické potřeby středních škol různého zaměření a rozhodně se nedá považovat za odpovídající 21. století. Její podstatná a radikální změna by však byla bez zásadních koncepčních změn ve výuce nejen nereálná, ale zřejmě i nesmyslná. Musíme se proto smířit s reálnou situací, že ještě řadu let budou realizované maturity ukazovat svým tradicionalistickým pojetím na svoji pevnou zakotvenost v minulých stoletích.
František MORKES