Nedávno stanul v čele sekce mladých ČMOS pracovníků školství Michal Horník. Tento vedoucí učitel odborného výcviku na SPŠE a VOŠ Pardubice patří mezi tolik potřebnou mladou odborářskou generaci. Ve svém domovském působišti je předsedou základní organizace, a jak z následujícího rozhovoru vyplývá, je také člověkem, kterému na budoucnosti odborů skutečně záleží.
Jak jste se vlastně k odborářské činnosti dostal?
V současné době pracuji ve školství třetím rokem, tedy relativně krátce. Působím na pozici učitele odborného výcviku. Už během prvního roku jsem zjistil, že spousta kolegů je nespokojených s pracovními podmínkami ve školství. Za poslední čtyři roky odešly z naší školy více než tři desítky zaměstnanců. V lednu minulého roku jsem měl také několik pracovních nabídek mimo školství, a to lépe placených a se zajímavými benefity.
Ale každý, kdo pracuje ve škole a má rád práci s žáky, se jí prostě nemůže jen tak vzdát. Proto jsme s kolegy přemýšleli, jak se efektivně chránit na pracovišti, zlepšit pracovní podmínky, pomoci i dalším kolegům, a tím pomoci i kvalitnímu vzdělávání, protože efekt, který má neustálá změna vyučujících i v průběhu školního roku na žáky, není rozhodně pozitivní. Díky tomuto jsem byl zvolen předsedou nově založené základní odborářské organizace a tím celá cesta v odborech začala.
Jaký pro vás má tato práce smysl?
Smysl vidím v pomoci ostatním kolegům zlepšit pracovní podmínky. Je pěkné, pokud ředitel školy vychází svým zaměstnancům vstříc. Ovšem na některých školách je situace opačná a tady může pomoci při stanovení jasných pravidel pro všechny zaměstnance právě kolektivní smlouva.
Co říkáte mladým kolegům, když práci odborů znevažují nebo jim přijde dokonce zbytečná?
To, na co jsem musel přijít sám, když jsem se o odbory začal zajímat. Popravdě, zeptejte se mladších lidí, nemusí to být jen zaměstnanci škol, jestli vědí, co jsou odbory, jak fungují a jestli jim jsou k něčemu dobré. Pokud se o to nikdy nezajímali, odpovědí vám ve stylu, že se jedná o nějakou vládní organizaci nebo něco z dob minulého režimu nebo že je politika nezajímá, a tím celou věc uzavřou. Navíc žijeme v době, kdy se na nás chrlí hromada informací. Problém je, že pokud z toho kvanta neumíte vybrat to, co je důležité a pravdivé, tak radši celou věc necháte stranou, bez hlubšího porozumění.
Žijeme ve světě individualismu a s tím k tomu musíme přistupovat. Pro odbory jsem nakonec pár lidí získal, nejspíš díky lepším argumentačním schopnostem. Musíte dát lidem jasnou a jednoduchou odpověď, aby získali představu o tom, jak odbory fungují. Ukázat jim konkrétní případy, kde odbory pomohly a co udělaly. A jak členstvím v odborech pomáháte, i pokud jste pouze „pasivní“ člen. Konkrétní příklady se mi velmi osvědčily, protože pokud vysvětlíte, že snižováním členské základny bude schopnost odborů omezena, tak většinou máte vyhráno a velmi často tímto přístupem po několika týdnech získáte dalšího člena.
Co myslíte, že je potřeba udělat, aby do odborů zase začali přicházet lidé, hlavně ti mladí?
Tady navážu na předchozí otázku. Lidé potřebují jasně vysvětlit, co odbory dělají, a tyto informace se k nim musí dostat správnou cestou. Za sekci mladých jsme se rozhodli vytvořit komplex různých sociálních sítí, které budou sloužit k propagaci odborového svazu, chceme zkrátka předávat jeho myšlenky trochu jinou formou než běžnými formálními texty.
Další z plánů je ve spolupráci s pedagogickými fakultami představit v prezentaci činnost odborů: Jak studentům mohou v budoucím povolání pomoci, a to i v případě, že nebudou mít v budoucím zaměstnání problémy se zaměstnavatelem. Budoucím pedagogům chceme vysvětlit, co je kolektivní smlouva, říct o kampani „Konec levných učitelů“ atd. Nemáme v plánu dělat náborovou akci, ale podat správné a přesné informace. Jak se k tomu studenti postaví, bude jen na nich.
Jaké jsou vaše odborářské cíle?
Zatím jsem na začátku cesty. Ale budu se snažit zkusit různými způsoby napomoci stabilizaci a hlavně navýšení členské základny. Nejdříve to bude pomocí již zmiňovaných prezentací a informovanosti studentů pedagogických fakult, pak pomocí sociálních sítí a přemýšlím o tvorbě virálních videí. Toto je jeden z velmi důležitých a náročných cílů. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.
Jaký je podle vás v současnosti největší úkol, který před školskými odbory stojí?
Určitě již zmiňovaná stabilizace a posílení členské základny. Pokud mají být odbory úspěšné při jednáních, musí mít silnou členskou základnu. Zvyšování platů, úpravy a připomínkování zákonů a vyhlášek, to jsou důvody, proč je potřeba mít silné odbory. Víte, jeden mladý kolega, který nastupoval koncem října k nám do školy, mi řekl: „To je fajn, ještě jsem ani nenastoupil a už se mi zvedl plat o několik tisíc.“ Důvody, proč se tak stalo, ale pořádně neznal. Zásluhy odborů ocení všichni, ale bez silné členské základny bude svaz slábnout. Netroufnu si odhadnout, nakolik je pravděpodobné, že by ho jiná organizace mohla z pohledu ukotvení odborů v legislativě vůbec suplovat.
Co vám udělalo v poslední době ve vaší odborářské práci největší radost?
Na úrovni základní organizace to je podpora kolegů. A celkově to, jak se na mě lidé obrací s prosbou o pomoc. Občas jim jenom stačí to, že mají za kým v zaměstnání přijít, popovídat si o pracovních problémech a zkusit společně vymyslet řešení. Dále přístup ostatních odborářů, líbí se mi, že se prakticky můžete na kohokoliv obrátit a on vám ochotně pomůže.
Děkujeme za rozhovor.
Romana Slaninová