Řada neziskových organizací podporovaných Nadací RSJ, která propojuje odborníky, organizace, pedagogy a rodiče, aby přemýšlivým dětem lépe porozuměli a mohli jim být smysluplnou oporou, se shoduje, že nouzový stav byl pro děti psychicky náročný.
Například Linka bezpečí musela rozšířit provozní dobu chatu na dvanáct hodin denně a v dubnu i květnu registrovala nárůst zájmu o tyto své služby na trojnásobek.
Nejistá budoucnost
Během pandemie se organizace Nevypusť duši dětí ptala, co je konkrétně stresuje. Na prvním místě uváděly množství úkolů a tlak ze strany školy, hned na druhém místě chybějící sociální kontakt a nejistou budoucnost.
„Děti se teď setkávají s další vlnou nejistoty při návratu do školy, s mnoha změnami, po velmi dlouhé pauze. Ukazuje se, jak potřebné je naučit děti se s takovými situacemi vyrovnávat,“ upozorňuje Petr Winkler, vedoucí výzkumného programu sociální psychiatrie z Národního ústavu duševního zdraví.
Děti trápily i vztahy s rodiči a nutnost být stále doma. Nejčastěji se s tímto stresem snažily vypořádat sportem, při procházkách v přírodě, popovídáním s přáteli.
Život v izolaci
Děti v izolaci se svými rodinami, bez vrstevníků, školy a pravidelného režimu řešily výrazně častěji potíže v rodinných vztazích a psychické problémy. „Oproti únoru bylo v květnu o 34 procent více psychických potíží, o rodinných vztazích jsme mluvili o 50 procent častěji. V dubnu jsme častěji řešili syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (o 32 procent více oproti únoru), v květnu už se vrátilo téma do obvyklých kolejí,“ komentuje průběh pandemie vedoucí odborných služeb Linky bezpečí Kateřina Lišková. Na druhou stranu se během koronavirového období děti méně trápily potížemi ve škole, partnerskými vztahy a šikanou.
Problémy rodičů
Petr Winkler upozorňuje, že děti se musely adaptovat i na změnu způsobu vyučování, naučit se větší samostatnosti. „Na děti mohly také daleko více dopadat problémy jejich rodičů, ať už jde o prudký nárůst současných duševních onemocnění, který jsme zaznamenali v dospělé české populaci, nebo domácí násilí a ekonomické problémy způsobené ztrátou zaměstnání či propadem firmy,“ shrnuje a dodává, že děti se mohly obávat o své zdraví nebo o zdraví svých bližních a daleko více na ně doléhala osamělost.
Pod velkým tlakem
Děti nyní čeká další zátěž. „Blíží se konec školního roku s nejasným způsobem hodnocení posledního pololetí, probíhají maturity, přijímací zkoušky v mimořádných podmínkách. Děti se cítí pod velkým tlakem a my dospělí jim můžeme pomoci se s tímto tlakem vyrovnat. Břímě leží jak na rodičích, tak na učitelích,“ připomíná Lenka Eckertová z Nadace RSJ, pod jejíž patronací je posledních několik let několik projektů pomáhajících dětem udržet nebo najít duševní rovnováhu. Na rodičích je dětem vysvětlit, co je po návratu do školy čeká, a to od dezinfekcí a roušek až po klasifikaci, jakkoli je část informací nedostupná a vše se vyvíjí. Na učitelích je případná diskuze o tomto zvláštním období.
Všech pět pohromadě
„Bylo by skvělé, kdyby byly děti systematicky připravovány na život tak, aby byly schopny dobře reagovat a adaptovat se v rychle se měnících podmínkách. Po tom, co jsme prožili, je evidentní, že změny jsou potřeba,“ podotýká Petr Winkler s tím, že doufá, že pandemie pomůže akcelerovat tolik potřebné změny ve vzdělávání, konkrétně zavedení speciálního předmětu psychosociální výchovy s názvem Všech pět pohromadě. Program připravovaný Národním ústavem duševního zdraví už je připraven a nyní se ověřuje v praxi.
„Je třeba děti preventivně připravovat na nejistoty a zvyšovat jejich odolnost proti stresu, kterému se nelze vyhnout. Vzdělávací systém by měl více dbát na wellbeing dětí i učitelů. V důsledku vede i k lepším akademickým výkonům,“ uzavírá Lenka Eckertová.
Táňa PIKARTOVÁ, zdroj: Nadace RSJ