Docela mě překvapila zpráva, že vztah učitelů a žáků je v naší republice ze 40 zemí EU a OECD úplně nejhorší. Propadli jsme. Totálně.
Za 30 let existence ankety Zlatý Ámos jsem si zvykl na to, že je spousta učitelek a učitelů, kteří mají vztahy se svými žáky na výbornou. Za sedm let ve funkci školského ombudsmana jsem samozřejmě řešil a řeším stížnosti na nedobré vztahy učitelů a žáků, ale tyto stížnosti netvoří většinu. Tak jak to tedy s těmi vztahy je? A jsou důležité?
Asi není nutné opakovat, že kladný vztah k pedagogům ovlivňuje pozitivně přístup žáků ke škole a ke vzdělávání. A naopak záporný vztah k vyučujícím je často podnětem k negativnímu postoji nejen k jednomu předmětu, ale i k učení obecně. Ale víme, co se žákům líbí a co se jim nelíbí? Zkusil jsem ze stížností a z přihlášek do Zlatého Ámose sestavit seznam. Začnu stížnostmi. Žákům vadí, když vyučující není spravedlivý, neumí učivo vysvětlit, nemá smysl pro humor, dává jen příkazy. Děti si všimnou i toho, že někoho oslovuje učitel jménem a jiného příjmením. Žákům se také nelíbí, když se pedagog tváří kysele, mluví nepříjemným ječivým hlasem nebo chodí divně oblečen. A čím může učitel u žáků získat kladné body? Smyslem pro humor, spravedlivostí, odborností, uměním vysvětlovat, zájmem o žákovské problémy. Sympatické je žákům třeba i to, když si s nimi povídá i mimo vyučování, o přestávkách, na výletě nebo na exkurzi, ve volném čase.
Záporný vztah k vyučujícímu podněcuje i negativní postoj k učení obecně. Ale víme, co se žákům líbí a co ne?
Myslím si, že kvalita vztahu žák – učitel bývá často podceňována. Víc se zabýváme metodami učení, využíváním audiovizuálních pomůcek, četností domácích úkolů a desetiminutovek. Diskutujeme o tom, jestli hodnocení má být slovní, nebo číselné a zda vůbec má být. Řešíme elektronické podávání přihlášek na střední školy a bojíme se vzít žáka nebo žákyni za ruku, aby to nebylo třeba označeno za hrubost nebo sexuální obtěžování. Přitom zapomínáme, že kvalita spolupráce učitele a žáka ovlivňuje průběh i výsledky učení mnohem víc než mnohé z výše řečeného. Ještě jsem neslyšel, že by někdo chodil rád do školy kvůli tomu, že nedostává domácí úkoly, nezkouší se, neznámkuje se nebo se nepíšou písemky. Za to jsem mnohokrát slyšel a četl v přihláškách do Zlatého Ámose, že někdo chodí rád do školy kvůli paní učitelce nebo panu učiteli. Kvalitní vztah mezi žákem a učitelem je součástí klimatu ve třídě, působí na kvalitu vyučování i žákova učení se, ovlivňuje jeho postoje i chování v dalším životě.
Pečujme o kladný vztah učitel – žák a zkusme se poučit od těch, kterým se to daří. Nejen proto, abychom při příštím šetření PISA opět nepropadli. Především proto, aby děti rády chodily do školy.
SLÁVEK HRZAL (Autor je školským ombudsmanem a ředitelem ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos.)