Studenti plzeňské univerzity doučují školáky

Pomoc dětem a jejich rodinám související s pandemií nemoci covid-19 zahájila Fakulta pedagogická ZČU v Plzni již na jaře. O detailech této pomoci hovoříme s děkanem fakulty Pavlem Mentlíkem.

Studenti vaší fakulty doučují děti základních škol. Rozhodli se k tomu sami, nebo to byla pobídka vedení fakulty?

Naše reakce byla velmi rychlá a již v březnu jsme v řádu hodin po uzavření škol a fakulty zahájili naši pomoc v této oblasti. První vlaštovkou byla naše facebooková skupina Pomáháme v Plzeňském kraji (doučování, hlídání) iniciovaná studenty, která sdružovala naše studenty a akademiky na straně jedné a potřebné na straně druhé. Skupina měla brzy asi osm set členů a nabídka pomoci výrazně převažovala poptávku. Jednalo se hlavně o doučování dětí našimi studenty, později to bylo i šití roušek.

Následovala improvizovaná mateřská škola pro zaměstnance plzeňské nemocnice Privamed, kterou vedli naši studenti mnoho týdnů a ve které byly děti opravdu nadšené. Některé tam dokonce chtěly chodit, i když měla jejich maminka volno.

Po kritickém jarním období jste si udělali dotazníkové šetření. Jak dopadlo?
Vyplynulo z něj, že třicet procent našich zaměstnanců, a dokonce čtyřicet procent studentů, fungovalo v době největší krize v dobrovolnické oblasti, což nám udělalo obrovskou radost. Možná by se dalo říci, že se fakulta, ač byla uzavřena, během této doby svým způsobem více stmelila. Doučování se věnují studenti fakulty dlouhodobě v rámci několika předmětů, například předmětu aktivity v oboru či asistentská praxe v mimoškolních aktivitách. V tomto směru spolupracují odborní asistenti s vybranými neziskovými organizacemi, například Tady a teď, Člověk v tísni, Diakonie či Ponton, u nichž studenti figurují jako asistenti a věnují se individuálnímu doučování v rodinách nebo skupinovému doučování přímo v organizaci. V nedávné minulosti fakulta rovněž úspěšně realizovala projekt Cesty k inkluzi, do něhož byli studenti fakulty, ale i studenti plzeňských gymnázií zapojeni coby průvodci žáků a ve spolupráci s třídními učiteli a školními asistenty partnerských škol projektu věnovali čas dětem ze základních škol formou mentoringu, doučování či například konverzace v českém jazyce s dětmi s odlišným mateřským jazykem.

Jak doučování probíhá? Jaké předměty jsou prioritní?

Ministr Robert Plaga zmínil ve svém dopise školám potřebu diferenciace učiva a důraz na maximální individualizaci výuky při adaptaci žáků po návratu do škol. Doučování je cíleno především na žáky, kteří nemají nebo neměli úplně ideální podmínky na vzdělávání po dobu mimořádných opatření. Doučování by mělo probíhat primárně v prezenční formě na dané škole, která má v tomto ohledu potřebu. Nicméně pokud to podmínky žáků dovolí, lze výuku vhodných předmětů realizovat i online. Forma je již záležitostí dohody mezi školou a konkrétním studentem. Můžeme zprostředkovat doučování ve všech vyučovaných předmětech. Praxi v základních nebo středních školách chceme i nadále zajišťovat primárně v rámci našich spolupracujících škol a vyučujících, kteří nám i studujícím poskytují zpětnou vazbu.

Ze strany studentů vaší fakulty je to práce dobrovolná, nebo bude mít vliv na jejich hodnocení?

Už asi deset let je doučování součástí volitelného předmětu aktivity v oboru přístupného všem studentům univerzity. Student tak získá cenné zkušenosti a zároveň si plní předmět, který je součástí jeho studijního programu jako výběrový předmět.

Praxe v rámci iniciativy organizace Člověk v tísni a pedagogických fakult je dobrovolná. Na fakultě máme tradiční systém pravidelných praxí, který momentálně přechází v ucelený koncept tzv. plzeňské fakultní školy. Ten zahrnuje komplexní spolupráci mezi fakultou a fakultními školami, která se týká praxí studujících, ale i odborné podpory škol ze strany fakulty.

Žáky přihlásí k doučování škola, nebo rodiče?

Žáky do systému doučování přihlašuje škola. Online formulář pro první kontakt čili poptávku naleznou školy na https://www.zapojmevsechny.cz/doucovani/. Poptávku zpracují pracovníci z Národního pedagogického institutu a předají ji příslušné fakultě. Dále už komunikace probíhá mezi fakultou a poptávající školou.
Doučování žáků už probíhá, případně kdy ho zahájíte?

V současné době sbíráme poptávku. Volba této formy praxe závisí na každém konkrétním studentovi. Věříme, že se povede poptávku škol co nejvíce pokrýt. Samozřejmě je vše závislé rovněž na aktuálním stavu mimořádných opatření a situaci v regionech.

Kolik žáků,  případně škol už má o doučování zájem?
Momentálně evidujeme v Plzeňském kraji asi pět škol. Zájem mají výhradně o osobní doučování skupin. Především se jedná o matematiku, český jazyk, anglický i německý jazyk, ale i informatiku nebo fyziku.

 Jaký je váš názor na distanční výuku? Budete na tento styl výuky připravovat svoje studenty?

Jarní události vnesly do celé společnosti naprosto zásadní změny. Ze dne na den jsme byli všichni nuceni výrazně změnit své chování, které jsme měli hluboce zakořeněné. Právě školství bylo jednou z oblastí, které musely čelit nebývalým výzvám. Školy musely v řádu hodin přejít na distanční výuku, se kterou většinou neměly zkušenosti, protože to nikdy dříve nebylo třeba. Některé se s tím popasovaly lépe, některé hůře. Na základě zkušeností z jara však můžeme konstatovat, že kvalitně vedená distanční výuka, zejména ta synchronní, může být v některých případech skutečně plnohodnotnou náhradou klasické výuky. Na druhou stranu jsou ale i předměty, témata, dovednosti apod., které jsou distanční formou výuky těžko zprostředkovatelné. Je tedy třeba citlivě zvážit, co, koho a jakou formou učit, na tyto úvahy bylo během léta dost času. Zásadní je rovněž to, abychom kvůli distanční formě výuky neztráceli některé děti cestou, ať je to kvůli méně kvalitnímu technickému zázemí žáků, nebo jejich rodinnému zázemí a podobně. V tomto spatřuji asi největší riziko distanční výuky. U některých žáků a středoškoláků však došlo naopak k rozvoji samostatnosti, sebedisciplíny, schopnosti organizovat si čas. Současná mladá generace si z tohoto složitého období jednoznačně odnese do budoucího života cenné zkušenosti.

Táňa PIKARTOVÁ