Pro současnou dobu je typické, že naše aktivity se stále častěji přesouvají do virtuálního prostoru. Trend zrychlila i pandemie covidu-19 a s ní související opatření. Ta žáky a studenty namísto do školních lavic usadila domů před displeje a webkamery. Jejich výuka již téměř rok probíhá hlavně distančně.
Do škol tak na jaře přichází „divoké období“ výuky na dálku. Pro něj bylo typické nekoordinované a nesystematické počínání vzdělávacích institucí při provádění distančního vzdělávání. Na školách tato forma výuky měla mnoho podob, od komunikace přes sociální sítě typu Facebook a Instagram, multiplatformní aplikace typu WhatsApp a Messenger přes klasické a dobře známé e-maily a školní informační systémy typu Bakaláři až po dnes velmi netradiční a velmi logisticky náročné způsoby komunikace formou poštovních služeb. Způsobem pro předávání materiálů se rovněž staly osobní, avšak nekontaktní donášky učiva do místa bydliště žáků a studentů.
Nejednotnost komunikačních platforem brzy dostala všechny účastníky vzdělávání na dálku pod tlak. Východiskem bylo nastavení jednotného komunikačního prostředí na školách tak, aby nedocházelo k situacím, že co pedagog, to jiný způsob komunikace. Jako velmi dobrý a moderní prostředek na zajištění distančního vzdělávání, jak v jeho online, tak offline podobě, se velmi brzy ukázaly digitální platformy od společností Microsoft a Google. Ty nabízely velké množství služeb a funkcí na jedné platformě. S nastavováním těchto politik v jarní fázi pandemie na desítkách škol pomáhali také dobrovolníci z projektu Digitální pohotovost 4.0 a ucimeonline.cz.
Školy dohnala nekvalitní digitální infrastruktura a rizikové chování
Záhy se však začaly objevovat jiné a zásadnější problémy, než byla nejednotná komunikační prostředí. Jako první vážný nedostatek se ukázala nekvalitní a zastaralá IT technika na školách. Neumožňovala pedagogům efektivně dosahovat vzdělávacích cílů. Na straně žáků a studentů to byla zcela chybějící IT technika, bez níž se mnozí nemohli plnohodnotně zapojit. Dle České školní inspekce se jednalo o 10–15 % žáků a studentů, kteří neměli doma přístup k počítači či neměli internetové připojení.
Pro virtuální prostředí je také typické velké množství rizik a kybernetických útoků na jeho uživatele. Útočníci se velice často zaměřují na uživatelské údaje, autorský obsah, finance a další cenné informace a data. Dochází i k jevům jako kyberšikana či trolling. Jelikož se významná část výuky na dálku odehrávala a stále odehrává ve virtuálním prostoru, je logické, že se tato rizika začala vyskytovat i zde. Cílem útočníků se tak stali mnozí učitelé, ale i samotní žáci a studenti. Prevence a minimalizace rizik zcela chyběla a stále chybí.
Nutno podotknout, že virtuální svět je přece jenom bližší mladší generaci, tedy žákům a studentům, a právě oni se mnohdy stávají útočníkem. K tomu využívají i slabších digitálních dovedností některých pedagogů a také nedostatečně nastavených bezpečnostních ICT politik na školách.
Českými médii tak již proběhlo několik případů, kdy se obětí kybernetické kriminality stal učitel a původce útoku pocházel z řad žáků nebo studentů. V řadě případů si útočníci nebrali žádné servítky a pedagogy slovně velmi vulgárně napadali během videokonferencí a svůj projev rovněž doprovodili sdílením pornografického či jinak nevhodného materiálu. Často se vše odehrálo tak rychle a znenadání, že pedagog nedokázal nikterak zareagovat. Velmi těžké bylo také identifikovat útočníky.
Bezpečná škola ano, ale i ta virtuální
Aby se tato situace zlepšila a začalo docházet k minimalizaci kybernetických hrozeb a současně k vytváření bezpečného virtuálního vzdělávacího prostoru, bude nutno začít o této problematice více mluvit. Školy by měly začít brát tato rizika vážně a smířit se s tím, že jich bude v souvislosti s postupnou digitalizací školství přibývat. Už to nikdy nebude jenom o tom, uložit školní agendu do trezoru nebo do archivu a zamknout třídu a školu. Všem vzdělávacím institucím, ale i ministerstvu školství dnes vznikají dva nové, zásadní úkoly. Zajistit, aby bylo školství digitalizováno prostřednictvím kvalitních a bezpečných technologií a aby byla zajištěna dostatečná a pravidelná osvěta a prevence kybernetické kriminality.
Přes to všechno je ale potřeba školy pochválit. Mají za sebou téměř rok velmi náročné práce, stovky hodin odučených on-line, a byť tato podoba vzdělávání není ideální, tak ve vztahu k aktuální situaci, kdy jsme na počátku testování žáků a očkování učitelů, je nejméně riziková. Učitelé, ale i žáci tak budou muset ještě nějakou chvíli výuku na dálku vydržet a trénovat své digitální dovednosti.
Tomáš HAMBERGER
Autor působí jako poradce na ministerstvu průmyslu a obchodu pro oblast inovací, digitalizace a technického vzdělávání a jako poradce předsedy vlády ČR pro oblast školství.